Evoluce člověka
Co jedli naši předci? Odpověď dávají škrábance a izotopy

Tvar zubů, síla čelistí, způsob uchycení žvýkacích svalů k lebce... Z podobných znaků antropologové po desetiletí usuzovali na způsob obživy prvních hominidů. S nástupem nových metod využívajících mikroskopickou a izotopovou analýzu se však interpretace evoluční minulosti člověka v mnoha ohledech mění.

Peter Ungar z University of Arkansas zkoumá mikroskopické stopy opotřebení na fosilních zubech, Matt Sponheimer z University of Colorado zjišťuje poměry různých izotopů uhlíku ve sklovině. V časopise Science nyní publikovali výsledek výzkumu, v němž obě metody spojili a pokusili se s jejich pomocí odhadnout, čím se před miliony let živili předchůdci člověka.

Z rýh a vrypů na zubech lze mimo jiné poznat, zda zuby spíše přímým tlakem drtily tvrdé skořápky, nebo třením horních a dolních zubů vůči sobě v horizontální rovině rozbíjely struktury mnohem menší: buněčné stěny v listech a výhoncích.

Poměr různých izotopů uhlíku obdobně umožňuje určit, jakým typem rostlinné potravy se příslušný jedinec převážně živil, protože různé skupiny rostlin do svých pletiv fotosyntézou ukládají izotopy ve specifickém poměru, který se následně uchovává i v zubech živočichů, kteří je žerou.

Sponheimer s kolegy už v květnu publikoval své zjištění, že Paranthropus biosei, který žil ve východní Africe před 2,3 až 1,2 milionu let spolu s prvními zástupci rodu Homo, se živil především trávou. Vědci se přitom dosud domnívali, že jeho hlavní potravou byly ořechy a další tvrdé plody, jichž byl v savanách východní Afriky dostatek. Napovídaly tomu silné čelisti a mohutné stoličky.

Zdá se, že tato anatomická výbava nesloužila k drcení skořápek, ale k rozmělnění stébel a listů trav. Jejich buněčné stěny tvořené celulózou jsou totiž poměrně "nedobytné", a pokud se mají trávicí enzymy v žaludku dostat k výživnému obsahu buněk, je třeba celulózu mechanicky rozrušit. Paranthropus tedy zřejmě nebyl chodícím louskáčkem ořechů, ale spíše jakousi lidskou obdobou čtyřnohých přežvýkavců.

Ungar se Sponheimerem zpochybňují dosud převládající přesvědčení, že zatímco nejstarší hominidé (Sahelanthropus, Orrorin, Ardipithecus) z doby před sedmi až čtyřmi miliony let se živili především ovocem a výhonky, mladší australopitékové a parantropové dávali přednost tvrdším ořechům a semenům. Nově získaná data naznačují, že i mladší hominidé se živili především listím a jejich jídelníček se postupně rozšiřoval.