Nález rovu dávného monarchy potvrzuje existenci takzvané Abýdské dynastie, což byla královská linie vládnoucí v horním Egyptě v bouřlivých časech druhého přechodného období, když byla země Kemet rozdrobena na několik menších států. Zbytky panovníkovy rakve a cedrové schránky na vnitřnosti našli vědci v hrobce o čtyřech místnostech, přičemž pohřební komora je vyložená vápencem a na stěnách má vyobrazeny staroegyptské bohyně.
Existenci záhadné dynastie navrhl jako první nedávno zesnulý Němec Detlef Franke. Slovo dynastie nemusí v egyptologii nutně znamenat rod pokrevně příbuzných panovníků, ačkoliv panovníci z jednotlivých dynastií často příbuzní byli. Používá se spíš k vymezení určitého období dějin. Abýdská dynastie měla vládnout části horního Egypta na začátku období, jehož trvání je zvykem ohraničovat roky 1650 až 1550 před naším letopočtem. Mohlo být ale i o dvě století delší. Začalo smrtí pravděpodobného posledního panovníka celého Egypta Merneferre Aje, z třinácté dynastie.
V následujících neklidných časech pronikli do země semitští dobyvatelé ze severu, Hyksósové. Po jejich vpádu se Egypt rozdělil na několik menších státních celků. Králové z Abýdské dynastie sídlili buďto v samotném Abýdu, dnešní vesnici el- Arába el-Medfúna, nebo v dosud neobjeveném, pravděpodobně blízkém, městě Cenej. O existenci dynastie svědčí dvě linie důkazů.
Vykradený vykradač
Předně dva z panovníků nesli jména spojená s okolím Abýdu. Jeden z králů se jmenoval Sechemraneferchau Wepwawetemsaf. Jméno Wepwawetemsaf znamená "Vepuauet ho ochraňuje". Vepuauet byl bůh, který měl podobu šakala nebo divokého psa a byl spojován s Abýdem. Jméno dalšího faraona Pančeneje znamená "Ten z Ceneje." Existence dynastie by také vysvětlovala několik záznamů v Turínském královském papyru, což je sice polorozpadlý, ale pravděpodobně nejpřesnější historický seznam egyptských vládců, jejž mají archeologové k dispozici.
Králové z Abýdské dynastie si nechávali stavět hroby vedle posmrtných příbytků svých mocnějších předchůdců. Nově objevený faraon, který k nim patřil, a kterého našli archeologové Josef Wegner a Kevin Cahail z Pennsyslánského archeologického musea, se jmenoval Weseribre Senebkaj. Nápis v hrobě ho označuje za "krále horního a dolního Egypta a syna Reova." Měřil asi 178 centimetrů a zemřel ve věku okolo pětačtyřiceti až padesáti let.
Jeho tělo bylo podle egyptského zvyku před pohřbem nabalzamováno. Později však přišli zloději, kteří královy tělesné pozůstatky roztrhali na kusy. Král, nebo minimálně služebníci, již ho poslali na cestu do podsvětí, si ovšem sami s vykrádáním hrobům nedělali starosti. K pohřbu svého vladaře použili materiál z hrobky jeho mocnějšího o dvě století staršího souseda.
Úsporný pohřeb
Vědci našli zbytky panovníkovy rakve a schránky na vnitřnosti, které bylo zvykem při mumifikaci vyjímat z těla a ukládat zvlášť. Schránka je z cedrového dřeva. Pochází z vedlejší hrobky panovníka Sobekhotepa I. a je dokonce označena i jeho jménem, byť překrytým pozlacením. Takový na faraonské poměry skromný pohřeb svědčí o nelehké situaci dávného království. Leželo mezi dvěma mocnějšími státy, Thébským na jihu a Hyksóským na severu.
Vlastní hrobka má čtyři místnosti, přičemž pohřební komora je vyložená vápencem. Na jejích stěnách jsou vyobrazeny staroegyptské bohyně. Předně je to bohyně Nút, ztělesnění nebe. Provází ji její dcery Nephthys, bohyně smrti, a Isis, bohyně zrození. Poslední vyobrazená bohyně je Selket, ochránkyně před jedovatým bodnutím. Další texty v hrobě zmiňují syny boha Hora.
