Egyptská revoluce přišla právě včas na to, aby byly zachráněny doklady o zemědělské činnosti egyptských předků a o vzniku faraonské civilizace. Jde o místa ležící v rezervaci na břehu egyptského jezera Kárún. Ačkoli leží jenom 70 kilometrů od Káhiry, je oblast téměř nedotčena.
Asi měsíc před vypuknutím protivládních protestů, jež v únoru svrhly prezidenta Husního Mubaraka, vláda z rezervy vyjmula skoro tři kilometry čtvereční a přiklepla je realitní firmě Amer Group, která na nich chtěla vybudovat turistické letovisko, píše agentura Reuters.
Ve schvalovací komisi byli tři ministři Mubarakovy vlády, kteří jsou nyní ve vězení a čelí obviněním v jiných kauzách z korupce. Jeden z nich, Ahmad Maghrabí, v lednu tvrdil, že archeologové s výstavbou v rezervaci souhlasili. Jejich šéf Zahí Havás to však nyní popírá.
V roce 1989 egyptská vláda vyčlenila 1100 kilometrů čtverečních severně do jezera jako přírodní rezervaci. Má unikátní geologické složení, staří Egypťané tam těžili čedič a nacházejí se tam fosilie ryb i savců. Jsou tam také stopy po zemědělské činnosti z neolitického období a archeologové doufají, že je právě tyto nálezy přivedou k objasnění technologického skoku, který vedl k zavedení zavlažování v údolí Nilu.
Oblast severně od jezera byla v minulosti vyprahlou pouští. Čtyři tisíce let před naším letopočtem se tam ale nastěhovali lidé a využili poměrně krátkého období, kdy oblast začaly vodou zásobovat deště.
Unikátní oblast
"Jsou tam doklady o nejranější zemědělské činnosti v Egyptě. Z předfaraonského období, před vznikem raných dynastií, za nichž se Egypt stal státem. To, co se nachází severně od Fajjúmu, je unikátní i z celosvětového hlediska. Jde o neolitickou krajinu, na níž se díky tomu, že je to poušť, později nic nestavělo," říká profesorka archeologie z Kalifornské státní univerzity Willeke Wendrichová.
Weindrichová si přeje, aby byla oblast pečlivě prozkoumána, protože může přinést poznatky o počátku egyptské civilizace. Zemědělství se tam podle ní asi začalo rozvíjet později než jinde na Blízkém východě, protože tehdy známá technologie nebyla v tamních klimatických podmínkách, až na zmíněné krátké deštivé období v neolitu, použitelná. "Máme už rozsáhlý projekt na výzkum klimatických změn té doby," řekla.
Neolitická zemědělská komunita se prý v oblasti usadila asi před šesti tisíci lety. Neměla k dispozici mnoho stavebního materiálu, takže po ní nezůstaly zbytky pevných staveb. "Žili zřejmě v nějakých chatách z rákosových rohoží. Jsou tam ale zbytky po četných ohništích, která sloužila různým účelům - k výrobě nádob, úpravě masa nebo ryb. Snažíme se z toho pochopit, jak žili," říká archeoložka.
Když období dešťů skončilo, odvál pouštní vítr povrchové vrstvy půdy. Zbytky nářadí, keramiky a kostí teď leží pod velmi slabým nánosem. "Severní vítr odnáší písek, ale těžké věci zůstávají ležet. Pro nás je to úžasné, protože je hned vidíme," říká Wendrichová.
