Jeden z důležitých znaků, který nás odlišuje od ostatních primátů, je vysoký stupeň spolupráce i mezi nepříbuznými jedinci. Aktuálním příkladem v celosvětovém měřítku je míra solidarity se zemětřesením postiženým Japonskem, ale v menším můžeme důsledky této spolupráce pozorovat dnes a denně všude kolem sebe. Rozsáhlý výzkum mezi dnešními populacemi lovců a sběračů pomohl zjistit, kde leží kořeny této lidské schopnosti.
Druh Homo sapiens vznikl v Africe přibližně před 200 tisíci lety. Přibližně 95 % své historie člověk žil v malých společenstvích lovců a sběračů. Teprve před deseti tisíci lety náš životní styl proměnila neolitická revoluce, která z nás udělala sedláky a ještě o něco později umožnila specializaci na různá řemesla. Poznání životního stylu dnešních lovců a sběračů nám proto může prozradit leccos o naší vlastní minulosti.
Mezinárodní tým antropologů nyní v časopise Science publikoval výsledky rozsáhlé studie, která po celém světě sledovala více než pět tisíc lidí z 32 společenství lovců a sběračů. Jsou mezi nimi Inuité, Apači, Austrálci a větší množství afrických, jihoamerických a jihoasijských kmenů.
Genetická analýza přinesla překvapivé zjištění, že vzájemná příbuznost příslušníků jednotlivých skupin je ve většině případů mnohem menší, než se antropologové domnívali. Sourozenci často i v dospělosti žijí pospolu, ale zároveň je ve skupině řada zcela nepříbuzných lidí obou pohlaví.
Zatímco u ostatních primátů skupina přijímá buď pouze samce, nebo pouze samice odjinud, lidská společenství jsou v tomto směru otevřenější. Muži i ženy migrují mezi sousedními skupinami poměrně často. Vzniká tak rozsáhlá síť vtahů, která se neomezuje pouze na vlastní skupinu.
Tlumí se tím vzájemná nevraživost a přispívá to k vysoké míře spolupráce mezi nepříbuznými jedinci. V takovém uspořádání se navíc jako evolučně výhodná rozšířila schopnost učit se novým dovednostem od druhých, protože příležitostí pochytit něco nového bylo díky kontaktům s okolními skupinami více než v izolovaném společenství.
Mírové soužití a vzájemná výměna předmětů, zkušeností i genů tak zřejmě přispěla k tomu, že člověk jako živočišný druh v minulosti přečkal nejrůznější krizové situace a vybudoval vysoce vyspělé civilizace - i když ty už mezi sebou mnohdy tak přátelské vztahy neměly.
