Schopnost vyrábět a používat okrové barvy neměli exkluzivně jen předkové dnešního člověka. Okrové minerální barvivo používali i neandertálci, a to už před 250 tisíci lety, ačkoliv není přesně známo, k jakým účelům.
Přestala tedy platit hypotéza, že to byl Homo sapiens, kdo do Eurasie z Afriky přinesl používání tohoto materiálu ke zdobení těla i stěn jeskyní. Způsobil to nález zbytků okru na dvou různých místech v nizozemském Maastrichtu-Belvédere. Neandertálské sídliště bylo objeveno už v 80. letech minulého století, ale teprve nyní se podařilo rozluštit, co způsobilo červené skvrny vedle zvířecích kostí, velkého množství kamenných nástrojů i zbytků po ohni.
Nové analýzy prováděné v laboratořích v Nizozemsku a Španělsku potvrdily, že jde o minerál hematit. "Víme, že se tento minerál nevyskytuje v okruhu do šedesáti kilometrů od naleziště, takže je jasné, že ho sem neandertálci přinesli z velké vzdálenosti," vysvětlil nizozemský badatel Mark J. Sier.
Vědci rovněž prokázali, že okr do oblasti v Nizozemsku nemohly přinést usazeniny řeky Maas, která teče v blízkosti naleziště. Nejpravděpodobnější je, že skvrny, jež se zachovaly na různých místech, způsobila odkápnutá tekutina během její aplikace k zatím neznámým účelům.
Všechny kamenné nástroje, které byly nalezeny v blízkosti pigmentových skvrn, byly jednoznačně vyrobeny technikou typickou právě pro neandertálce.
Vědci však dosud nezjistili, k čemu barvu neandertálci používali. "Nejsou důkazy, že ji užívali k malování nebo zdobení těla. Mohli ji používat jako lék, odpuzovač komárů nebo k vydělávání kůže. Nevíme, jestli měla symbolické použití, ačkoliv když se objeví okr v nalezištích Homo sapiens, vždycky se poukazuje na jeho symbolické užití," poznamenal Sier.
Připomněl také nedávné nálezy například v jihoafrickém Blombosu, kde se našly zbytky okru v několika mušlích, což by vypovídalo o dekorativním používání.
