Nová analýza globální zelené pokrývky odhalila, že od roku 2003 přibyly na zeměkouli čtyři miliardy tun uhlíku v podobě dřevin. Může za to mamutí sázení v nejlidnatější zemi světa, ale i šťastná shoda okolností jinde.
Ke sledování zelené pokrývky naší planety se většinou používá počítačová analýza satelitních snímků. Skupina vědců vedená Albertem Van Dijkem z Australské Národní univerzity ale zkusila jinou metodu. Badatelé měřilipřirozené rádiové záření přicházející z povrchu Země skrz vegetaci k umělým družicím na oběžné dráze. V časopise Nature Climate Change tvrdí, že posledních dvanáct let na naší planetě přibývá zeleně. "S naším novým přístupem jsme našli nečekané přírůstky v savanách," prohlásil Van Dijk.
Tropické deštné lesy v Jižní Americe, Africe a Indonésii se pořád zmenšují. Vůbec nejhorší je situace na Borneu. Úbytek lesa ale vyrovnává masivní sázení dřevin Číně. Od roku 1978 tam probíhá například projekt Velká zelená zeď. Má zabránit šíření pouště Gobi a obepnout zeleným pásem celé vnitřní Mongolsko. Měl by skončit až v roce 2050.
Kromě Číny přibývá lesa i v Rusku a dalších bývalých sovětských republikách. Dřeviny tam zarůstají bývalá pole. Vegetace přibývá i v Jižní a Severní Austrálii. Vědci to přičítají hlavně silnějším srážkám v posledních několika letech. Rostlinám prospívá také větší množství uhlíku v atmosféře, poněvadž mají víc materiálu na stavbu svých těl.
"Studie ukazuje, že vychytávání uhlíku je velmi citlivé na meziroční změny ve srážkách nad savanami," prohlásil jeden ze spoluautorů práce Pep Canadell. To ale také znamená, že nemusí jít o začátek nějakého dlouhodobého trendu. Až se srážky přesunou, může vegetace začít znovu ubývat. Savany by se také mohly brzo zelení nasytit a přestat přijímat další uhlík navíc.
