Poměr izotopů kyslíku ve vzorcích z korálových útesů umožnil odhadnout intenzitu jevu El Niño v minulosti. Ve dvacátém století vzrostla, asi vlivem globálního oteplování. Není to ale poprvé.
Pojmenování fenoménu El Niño znamená ve španělštině dítě nebo Ježíšek. Do češtiny se však stalo zvykem ho překládat jako Jezulátko. Většinou se ale nechává v původní podobě. Česka se netýká. Zato pro obyvatele států jako je Ekvádor nebo Peru má existenční význam. Jeho nejdůležitější projev jsou změny teploty povrchové vrstvy vody v oceánu. Způsobují úbytek planktonu a následně i ryb. V oblastech závislých na rybolovu je to katastrofa. El Niño přichází nepravidelně. Může se znovu objevit až po sedmi letech, nebo někdy jen po dvou.
Je zvykem ho považovat za druhý nejvýznamnější celosvětový klimatický úkaz, hned po takzvaném termohalinním výměníku, což je systém mořských proudů, který ovlivňuje počasí na všech kontinentech. El Niño je jednodušší a o něco lépe předpověditelný. Celé minulé století zesiloval, a dá se předpokládat, že bude zesilovat i nadále.
Vědci předpokládají, že zesilování El Niña souvisí s růstem teploty celé planety, přičítaným skleníkovým plynům v atmosféře. Ověřit něco takového je ale obtížné. Náhodné kolísání a nepravidelnost není u El Niña nic překvapivého. Růst intenzity jevu by tak mohl být jen projevem šumu, který nemá s celosvětovými klimatickými změnami nic společného.
Vápenatá kronika
K odlišení šumu od reálného signálu je potřeba sehnat dostatečně dlouhou časovou řadu klimatických dat, nejlépe několik tisíc let zpátky. Jednu takovou získala skupina klimatologů vedená Kim Cobbovou z Georgijského technologického institutu. Ve vědeckém časopise Science seznámili odbornou veřejnost s výsledky rozboru obsahu izotopů kyslíku v korálových útesech. Korálové útesy mohou žít a růst tisíce let. Ve složení schránek dávno mrtvých polypů se odráží počasí, v němž kdysi rostly.
Tým Cobbové analyzoval vzorky korálů z Liniových ostrovů. Je to řada jedenácti atolů, křížící rovník zhruba uprostřed Pacifiku. Podařilo se jim získat záznamy o změnách teploty a srážkách za posledních sedm tisíc let. To už je slušný časový úsek, z nějž se na rozdíly mezi náhodným šumem a systematickou změnou usuzovat dá.
Nejasná souvislost
Souvislost růstu intenzity El Niña s globálním oteplováním podle výzkumníků existuje. Jev ale zesiloval i v časech, kdy teplota země jako celku nerostla. Podobný růst aktivity El Niña jako dnes se odehrál před čtyřmi sty lety. To je zrovna období, které spadá do úseku geologických dějin, označovaného jako malá doba ledová. Během ní klesla globální teplota na půl tisíciletí o skoro jeden celý stupeň pod dlouhodobý průměr. Statistická shoda navíc ještě neznamená vztah příčiny a následku.
Z formálního hlediska by mohl jak růst celkové průměrné teploty naší planety, tak růst aktivity El Niña souviset s nějakou jinou, zrakům klimatologů skrytou proměnnou. Jediný způsob, jak příčinný vztah ověřit, je kontrolovaný experiment. Ten se ale ve výzkumu počasí na celé zeměkouli realizuje těžko. Zajímavé je, že záznam z korálů nesouhlasí s matematickými modely, podle nichž někdy před šesti tisíci lety intenzita El Niña klesla. Za pokles mělo odpovídat mírné kolísání sluneční aktivity.
