Geologové přinesli nové důkazy pro takzvanou teorii sněhové koule, podle níž byla Země v dávné minulosti minimálně jednou prakticky celá pokrytá ledem. Život se tehdy zřejmě udržel jen v malých oblastech volné vody, k nimž se dostalo sluneční záření.
Z geologického záznamu bezpečně víme, že období před 750 až 650 miliony let bylo neobvykle chladné. Geologové se však stále přou o to, zda někdy v té době led pronikl až k rovníku, nebo zda vždy existoval pás volného moře.
Tým odborníků z několika amerických univerzit v časopise Science publikoval výsledek svého zkoumání prastarých hornin ze severozápadu Kanady. Jejich složení a magnetické vlastnosti dokládají, že na daleký sever odcestovaly díky pohybu litosférických desek z oblasti ležící na desáté rovnoběžce, kde před 716 miliony let byly na úrovni mořské hladiny, a přesto byly v kontaktu s ledem.
Klimatické modely přitom předpovídají, že pokud moře zamrzne blíže než třicet stupňů od rovníku, pokryje se ledem brzy celý oceán, protože Země už nepřijímá dostatek tepla, které by ji od tohoto osudu uchránilo. Zalednění podle geologů trvalo minimálně pět milionů let.
Aktuální zjištění však stále nevylučuje možnost, že led pokrýval jen některé rovníkové oblasti. Je to dokonce pravděpodobné. Jinak by bylo obtížné představit si, jakým mechanismem by se Země z tak masivního zalednění dostala. Bílý sníh a led totiž pohlcují jen málo tepelného záření. I sníh na jaře začíná tát především od okrajů, na nichž se zahřívá od tmavšího a tedy teplejšího povrchu.
Co na to život?
Život byl v té době ještě primitivní, převážně jednobuněčný. A omezoval se pouze na vodní prostředí. Prudký rozvoj biologické rozmanitosti nastal až později, v době před 580 miliony let. Vyvrcholil takzvanou kambrickou explozí před 530 miliony let, kdy vznikly prakticky všechny živočišné kmeny, které na Zemi žijí dnes.
Bakterie mohly přežít i hluboko pod ledem, protože mnohé z nich dovedou získávat energii pomocí biochemických procesů nezávislých na slunečním záření. Vyšší, byť stále jednobuněčné formy života však zřejmě mohly přežít jen v izolovaných oblastech volného moře.
Nepříznivé podmínky mohly paradoxně rozvoji života pomoci, protože tehdejší organismy byly nuceny vyvinout rozmanité mechanismy a životní strategie, které jim umožnily přežít.
Příčina tak mohutného zalednění zůstává neznámá, stejně jako přesný mechanismus pozdějšího rozmrznutí. Na obojím se však mohla podílet sopečná činnost, která tehdy byla poměrně mohutná. Prach a kouř z erupcí možná dlouhodobě zastínily slunce a výrony horké lávy mohly později naopak pomoci při tání ledu. Je také možné, že tání napomohlo, když tmavý prach sedimentoval na bílý led a zvýšil jeho schopnost pohlcovat teplo.
