Keňský Twitter
Bakterie pomáhají hyenám s chemickou komunikací

Africké šelmy mají stejně jako jejich ostatní psovití příbuzní poblíž řitního otvoru pachové žlázy, jimiž značkují své okolí. Ze značky dokáže hyena vyčíst, kdo ji na místě zanechal. Za možnost zanechávat si pachové vzkazy vděčí hyeny přátelským mikrobům.

Hyeny mají vedle pachových žláz malé váčky, v nichž značkovací maz skladují. Uvnitř váčků panují ideální podmínky pro bakterie. Je tam teplo, vlhko a plno živin. Různé vědecké týmy se proto už mnohokrát pokoušely prokázat, že pachové rozdíly mezi značkami jednotlivých hyen jsou výsledkem činnosti bakterií. Většinou však používaly přístupy založené na pěstování mikrobů v laboratořích. Při nich se mnoho informací ztratí, takže není divu, že dosud nikdo nedospěl k jednoznačným výsledkům. Až doteď.

Osmičlenná skupina vědců, vedená Kevinem Theisem z Michiganské státní univerzity zkusila štěstí s metodami založenými na čtení DNA. Podařilo se jim prokázat, že pach hyen je opravdu výsledkem spolupráce šelem s bakteriemi. Podrobnosti výzkumu popisují v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences. Zkoumali hyeny skvrnité a žíhané z parku Masai Mara na jihozápadě Keni.

Místo občanky

Hyeny šíří svůj pach zvedáním ocasu a otíráním se o trávu a jinou vegetaci. Vědci je chytají a odebírají z jejich řitních žláz vzorky. Ty se dají skladovat v ledničce a předkládat dalším hyenám. Badatelé z Theisovy laboratoře dokázali pomocí důmyslných experimentů zjistit, co umějí zvířata z pachu poznat. Hyeny dokážou odlišit, zda vzorek pochází od samice, nebo od samce. Pokud je pach samičí, poznají, jestli byla samice březí, nebo jestli má štěňata, která kojí. Hyeny rozeznávají i pach příslušníků vlastní smečky od cizinců.

V nejnovější práci vědci s jistotou stanovili, že pach každého jedince určuje bakteriální zahrádka, kterou si pěstuje ve váčcích pod svými řitními žlázami. Vzájemný poměr těkavých mastných kyselin, které pach tvoří, úzce souvisí se zastoupením jednotlivých druhů bakterií. Mohlo by to pomoci vyřešit i další záhadu.

Výměna dokladů

Pachové žlázy mladých hyen žádný maz neprodukují. Přesto se i mladá zvířata chovají, jako by značkovala trávu nebo kameny. Podle blogu zooložky Kay Holekampové, jedné z členů Theisova týmu, by se tak mohly chovat, aby se nakazily osobitým pachem své smečky. Samci hyen navíc svou smečku opouštějí, když je jim něco mezi dvěma a pěti lety.

Průměrná délka života hyeny žíhané v zoo se pohybuje okolo dvanácti let, s maximem dvacet tři. Nejstarší hyeny skvrnité se dožívají o dva roky víc.

Samec, který opustí smečku a přidá se k nové, by se měl nakazit jejím pachem. Jinak by ho jeho noví pobratimové mohli považovat za nepřítele.

Sociální chování hyen se liší podle konkrétního druhu. Největší smečky má africká hyena skvrnitá. Mohou mít až osmdesát zvířat. Naproti tomu hyena žíhaná, která žije rovněž v Africe, smečky netvoří. Žije nanejvýš v párech nebo v malých rodinných skupinách. Přesto má pachové žlázy. Poslední v současnosti žijící druh hyeny je hyena čabraková, jejíž deseti až dvanáctičlenné rodinné klany se prohánějí po pláních Jižní Ameriky.