Člověk by řekl, že včely se nemají čeho bát. Naopak, spousta jiných věcí se má proč bát včel. Jenže i bzučivé sběračky medu mají silné nepřítele.
Včela východní, vědeckým jménem Apis cerana, plní v Indii, Japonsku, Číně, na Papui Nové Guinei a dalších oblastech jihovýchodní Asie podobnou úlohu jako u nás včela medonosná. Je to jeden z nejdůležitějších opylovačů. To mimo jiné znamená, že je včel východních hodně, a proto je výhodné začít se jimi živit. Troufnou si ně dva druhy sršňů Vespa velutina, česky sršeň asijská, a Vespa tropica, která se českým jménem pochlubit nemůže. Dělnice V. velutini má okolo dvaceti milimetrů. V. tropica je větší. Její dělnice má dvacet pět milimetrů.
Skupina entomologů vedená Kenem Tanem z Laboratoře ekologie tropického lesa Čínské akademie věd prozkoumala, jak se včely před sršni brání. Vymysleli za tím účelem několik experimentů. Podrobně je popisují v časopise PLoS ONE.
Jako Jan Hus
Sršni vysílají předsunuté hlídky. Když najdou včelí hnízdo, vrátí se ve větším počtu a vyloupí ho. Takovému nájezdu se včely ubránit neumí. Dokážou však zlikvidovat hlídku dřív, než k němu dojde. Způsob, kterým to dělají, patří k nejpodivnějším způsobům zabíjení v živočišné říši. Upečou je zaživa. Když si včely všimnou sršní hlídky, vytvoří kolem ní kouli z vlastních těl a začnou vibrovat létacími svaly. Uvnitř koule začne stoupat teplota až na 47 stupňů Celsia. Takové horko sršeň nevydrží a pojde.
Nebezpečný výlet
Včely vysokou teplotu přežijí. Jejich vlastní maximum se pohybuje okolo 48 až 50 stupňů. Včelí taktiku si můžete prohlédnout na vloženém videu. Tan a jeho spolupracovníci předhazovali včelám omámené sršně. Když dělnice vytvořily smrtící kouli, rychle je zmrazili a pak spočítali. Větší druh sršně obalovalo průměrně 277 včel, kdežto menší jen 62. Včely tedy asi považují většího sršně za nebezpečnějšího.
V dalších pokusech učili vědci včely létat na krmítka s roztokem cukru sacharózy. Pak je nechávali volit mezi krmítky s různě sladkým obsahem. U krmítek instalovali živé sršně V. velutina a V. tropica nebo neškodné otakárky. Sršně nebo motýly držel na jednom místě dlouhý tenký drát. Včely dostaly možnost vážit riziko. Pokud je v krmítku málo cukru a navíc poblíž poletuje sršeň, je lepší se mu vyhnout. Naopak výlet ke krmítku s hodně koncentrovaným roztokem sacharózy se může vyplatit, i pokud ho brání smrtící stráž.
Ke kolonii se dá přestupovat jako k organizmu vyššího řádu, jehož chování je složitější než chování jednotlivých jejích členů. Potvrdilo se to i u čínských včel. Jednotlivé dělnice se sice bály, jenže méně než celý úl. Osamocené včely se vyhýbaly krmítkům, ve kterých bylo hodně cukru, ale poletoval okolo nich velký sršeň, V. tropica.
Před bezpečným krmítkem, v němž bylo málo cukru, ale poletoval okolo něj jen motýl, ovšem dávaly přednost středně nebezpečnému. V tom bylo cukru o trochu víc a vznášel se u něj menší sršeň, V. velutina. Kolonie jako celek však vysílala méně včel i ke středně nebezpečné zásobárně cukru.
Asi by bylo zajímavé prozkoumat, jak se sršní nebezpečí projeví na rostlinách, které jsou na včelách závislé. Kdyby sršni pochytali všechny včely, zůstaly by rostliny neopylené. Podobný efekt zatím asi zaznamenala jen jedna skupina výzkumníků před sedmi lety vedená Tiffany Knightovou z Washingtonovy v Saint Louis. Zkoumali třezalky rostoucí u rybníčků s vážkami. Vážky podle biologů kradou rostlinám opylovače.
