Nezmar, drobný sladkovodní láčkovec, je ztělesněním odolnosti. Díky primitivní tělesné stavbě přežije leccos - regeneruje, i když ho rozsekáte na malé kousky. Aktuální výzkum ale ukázal, že zase tak primitivní není. I když nemá oči, dokáže reagovat na světlo a informace o jeho intenzitě využít při lovu.
Nezmar má ramena pokryta žahavými buňkami, s jejichž pomocí loví zooplankton, ale příležitostně si poradí i s rybím potěrem. Biologové z Kalifornské univerzity nyní v časopise BMC Biology přišli se zjištěním, že řízení aktivity žahavých buněk je překvapivě složité.
Vědci v těle nezmara objevili buňky obsahující opsin - bílkovinu citlivou na světlo, která funguje i v lidské sítnici. Tyto buňky plní funkci fotoreceptorů, přestože k opravdovým očím se schopností zaostřovat a aktivně sledovat pozorovaný předmět mají hodně daleko.
Fotoreceptory jsou jednoduchým nervovým systémem propojeny se žahavými buňkami v ramenech. Nezmar vnímá změny v intenzitě světla a podle toho mění své chování. Za jasného světla žahavé buňky vystřelují mnohem méně často než za šera.
Autoři výzkumu předpokládají dvě možná vysvětlení, která se mohou vzájemně doplňovat. Většina zástupců zooplantonu je aktivní především v noci, zatímco přes den se skrývá před planktonožravými rybami. Pokud se nezmar pokouší o lov především v noci, má statisticky větší šanci na úspěch. A svou roli může sehrát i přímá detekce kořisti. Pokud se ocitne v blízkosti nezmara, zastíní část jeho těla, což fotoreceptory zaznamenají a zavelí k útoku.
