Mikrob Myxococcus xanthus se dá najít v půdě na celém světě. Má zajímavou schopnost. Jeho jednotlivé buňky se umí navzájem spojovat a tvořit na bakteriální poměry obří útvary, viditelné i pro neozbrojené lidské oko.
Myxococcus xanthus je jedna z nesložitějších bakterií, které vědci znají. Její genom má 9,14 milionu genetických písmen. Je to hned druhý největší bakteriální genom, jež zatím lidé přečetli. Větší je jen genetická knihovna další půdní bakterie Sorangium cellulosum. Ta má podobné nadání jako M. xanthus. Její genom má 13,03 miliónu genetických písmen. Pro srovnání: genom známé střevní bakterie Escherichie coli má 4,6 miliónu písmen. Obří genomy potřebují bakterie nejspíš kvůli svému složitému společenskému životu.
Čtveřici vědců, vedenou Darshankumarem Pathakem z Wyomingské univerzity, zajímalo, jak se bakterie navzájem poznávají. V časopise PLoS ONE tvrdí, že to zjistili.
Půda je kosmopolitní prostředí. V jediném jejím gramu mohou žít stovky miliónů i miliardy bakterií patřících tisícům různých druhů. Jednotlivé druhy existují v množství oddělených variant, označovaných jako kmeny, které se navzájem většinou nemají v lásce. Poznat vlastní od cizích je problém.
Znamení kmene
Podle vědců se bakterie poznávají pomocí povrchového proteinu jménem TraA. Každý kmen Myxococca má svou vlastní variantu genu, podle nějž protein vyrábí. Když se dvě bakterie potkají, pověří, jestli jejich proteiny TraA zapadají. Pokud ano, mohou se jejich buňky v případě nouze navzájem propojit. Svědčí o tom pokus, v němž Pathak a jeho spolupracovníci prohodili geny pro protein TraA u různých kmenů bakterie.
Buňky jednoho kmene Myxococca se byly ochotné spojovat s buňkami kmene cizího, pokud do nich vědci předtím propašovali jeho variantu genu TraA. Mikrobiologové tedy vědí, podle čeho si Myxococcus xanthus vybírá partnery ke slučování, nejsou si ale jistí, proč to dělá.
Gen Zelenovouse
Sdílení je v mnoha směrech užitečné. Bakterie tvoří společné plodnice, které jim umožňují osídlit nové oblasti. Běžné bakteriální buňky jsou různě staré. Některé jsou zdravé, jiné poškozené. Když se navzájem propojí, mohou si vyměňovat bílkoviny nebo živiny. Co se jedné buňce nedostává, poskytne jí druhá. Žijí v socializmu. Divné na tom je, že nemusí být přímo příbuzné. Stačí, aby měly stejnou verzi genu TraA.
Gen TraA tak připomíná hypotetický gen Zelenovouse, který vymyslel v šedesátých letech britský evoluční biolog William Hamilton a pojmenoval jeho kolega stejné národnosti Richard Dawkins. Nositelé genu Zelenovouse by měli mít nějaký výrazný znak, třeba zelené vousy, podle nějž by se dali snadno poznat.
Pro gen by pak bylo výhodné, aby donutil jedince se zelenými vousy pomáhat dalším nositelům stejného znaku. Běžní příbuzní si pomáhají úměrně pravděpodobnosti, že sdílí stejnou DNA. Většina lidí pomáhá víc svým bratrům než bratrancům. Pokud by v lidské populaci existoval gen Zelenovouse, upřednostňovali byste úplně cizí lidi. Stačí, aby měli správné rozpoznávací znamení.
