Drobné sladkovodní rybičky obvykle odhánějí nové jedince, kteří se chtějí připojit k jejich hejnu. Když jim ale ukážete predátora, situace se změní. Začnou nově příchozí vítat.
Pestřec zubatý, oblíbená to akvarijní rybka, pocházející z východoafrického jezera Tanganika, žije v hejnech. Skládají se z dominantního páru, který se rozmnožuje, a několika pomocníků. Těch může být různý počet, nejvíc okolo čtrnácti. Každá skupina má svoje teritorium, kam žádné další pestřce nepustí. Čím větší hejno, tím větší teritorium. Čas od času se ale k hejnu může přidat nová rybička. Markus Zöttl a Joachim G. Frommen z Bernské univerzity a Michael Taborsky z Cambridge zkoumali, co pestřce k přijetí nového člena do hejna vede.
Výsledky svého bádání zveřejnili v časopise Proceedings of the Royal Society B. V pokusech používali akvária rozdělená pomocí skleněných stěn na tři části. Do prostřední dali dominantní pár, který se měl rozhodnout, jestli přijme do hejna novou rybu. Ta byla ve druhé místnosti. Do třetí umísťovali vědci další ryby: predátora, který žere pestřce, predátora, který žere jejich vajíčka, neškodnou rybu, která se živí řasami, a vůbec žádnou rybu jako kontrolu. Pak sledovali, co se bude dít.
Spoření na výpalné
Dominantní pár se k novým imigrantům za běžných okolností chová agresivně. Potvrdilo se to i v tomhle případě, když ve třetí místnosti nebyla žádná ryba, nebo jen neškodný býložravec. Pokud se ale ryby cítily ohroženy dravcem, jejich chování se změnilo. Začaly nově příchozí jedince přijímat. Větší hejno může přinést dvě výhody. Snáz se ubrání, což ovšem nemusí být vždy možné. Většina predátorů je silnějších než jejich kořist. Druhá výhoda množství vyplývá z prosté aritmetiky.
Když jsem členem hejna, které má deset členů, moje šance být sežrán při útoku dravce je jedna desetina. Ve čtrnáctihlavém hejnu je moje šance jen jedna čtrnáctina. Rozdíl je ale ještě větší. Postavení pestřců se odvíjí od jejich velikosti. Níže postavení a menší jedinci mají větší šanci být sežráni než jejich dominantní soukmenovci. Přijetí nového člena hejna se tak dá brát jako spoření na výpalné.
Proč do hejna?
Možná ještě víc zarážející je otázka, proč nové rybičky o vstup do hejna stojí. Pomineme-li už zmíněnou nižší pravděpodobnost sežrání, která je v případě nováčka pochybná, zdá se být příslušnost ke skupině nevýhodná. Podřízení členové hejna se vzdávají vlastního rozmnožování na úkor vůdčího páru. Kdyby byly ryby vzájemně příbuzné, dalo by se to ještě pochopit. Když pomáhám rodičům vychovávat sourozence, starám se o kopie vlastních genů. Jenže hejna pestřců se skládají i z navzájem nepříbuzných jedinců.
Vysvětlení je hned několik. Hejno znamená i teritorium, a tedy šanci se slušně najíst. Když budu pořádně jíst, vyrostu a možná se stanu dominantním jedincem. Pokud je v prostředí teritorií málo, nezbývá mi ani nic jiného, než se k nějakému hejnu připojit. Když budu majitelům pomáhat s výchovou jejich potěru, nevyženou mě.
Péč o cizí mláďata se můžu naučit spoustu věcí, které pak využiji, až budu mít svoje vlastní. Nakolik je poslední vysvětlení relevantní zrovna u pestřců, je otázka. Šimpanzi nebo jiní primáti, třeba lidé, se asi staráním o cizí mláďata asi naučí víc.
