Hnízda drobného australského pěvce střízlíkovce rudookého plení strašlivý predátor, flétňák stračí. Od nájezdů ho odradí jen přítomnost jeho vlastního přirozeného nepřítele, krahujce. Stačí, aby uslyšel jeho volání. Kdyby střízlíkovec dokázal krahujce napodobit, byl by v pohodě. Jenže je na to moc malý.
Střízlíkovec má pouhých 6 gramů, kdežto krahujec téměř půl kila. Hlasivky malého ptáčka k napodobení krahujce nestačí. Fyzika se nedá oklamat. Střízlíkovci to ale nevadí. Vymyslel si totiž fintu. Místo aby napodoboval samotného krahujce, napodobuje varovný křik jiných ptáků, kteří žijí v okolí. Když ho flétňák uslyší, lekne se, a radši odletí poohlédnout se po něčem k snědku jinam. Dvojitou fintu střízlíkovce odhalila v časopise Proceedings of the Royal Society B skupina ornitologů v čele s Branislavem Igicem z Australské národní univerzity v Canberře.
"Enromní velikostní rozdíl mezi maličkým střízlíkovcem a půlkilovým jestřábem ztěžuje střízlíkovcům přesné napodobení jestřábího volání," prohlásila Jessica McLachlanová, jedna ze spoluautorů výzkumu. "Nutí je to k napodobování sboru poplašných volání, signalizujících přítomnost jestřába, která vydávají malé místní druhy."
Vědci studovali chování ptáků, kteří žijí ve velké Canberrské Národní botanické zahradě. Vymysleli sérii pokusů, během nichž nastražovali poblíž hnízd střízlíkovců vycpané flétňáky, aby zjistili, jak se střízlíkovci budou chovat. Kromě toho také pouštěli flétňákům nahrávky volání vydávaného střízlíkovci.
Když střízlíkovci flétňáky zahlédli, začali vydávat směs vlastních a cizích varovných křiků. Pokud flétňáci slyšeli jen samotný varovný pokřik střízlíkovců, neváhali s útokem. Když do něj ala byly přimíchané pokřiky jiných druhů, ovšem vydávané střízlíkovci, útok odkládali. Zdržení dalo mláďatům střízlíkocvců, aspoň těm starším a odrostlejším, šanci opustit hnízdo a schovat se v okolí.
