Co se stane, když obalíte květinu nylonovou síťkou, aby k ní nemohli opylovači? Dvojice španělských biologů to vyzkoušela. Zjistili, že návštěvníci ovlivňují složení sladké odměny, kterou má pro ně nachystanou.
Mravenci mají proti jiným samotářským druhům hmyzu výhodu v počtu a organizovanosti. Kde jedna dělnice selže, přijde další, která její úkol dokončí. V množství je síla. Jsou nespornými vládci povrchu naší planety. Bez nich by současné ekosystémy vypadaly jinak. Vstupují do spousty vztahů s jinými organizmy, ať už jednostranně nebo oboustranně prospěšných. Zemědělství vynalezli desítky miliónů let před lidmi. Všude na světě chovají mšice. Chrání je a přenášejí z rostliny na rostlinu výměnou za medovici.
Jihoameričtí mravenci okusují listí a nosí ho do hnízda jako potravu pro houby, jež pěstují. Úzké vztahy s rostlinami jsou pro mravenčí kolonie také běžné. Často je chrání před přirozenými nepřáteli, většinou výměnou za něco sladkého nebo třeba jen úkryt. Role mravenců coby opylovačů je známá méně. Přesto je významná. Mnoho druhů mravenců navštěvuje rostliny, aby od nich získalo nektar, při čemž je i opylí.
V tropech tvoří prý dvě pětiny sběračů nektaru, ve středomoří dokonce tři. Stejně jako u jiných opylovačů nemusí být vztah mravenců a květin harmonický. Mají odlišné zájmy. Snaží se partnera manipulovat, aby se jim podřídil. Jednu takovou manipulaci popisují Clara de Vegová a Carlos Herrera z biologické stanice ve španělském národním parku Doňana. Podle jejich práce, která vyšla v časopise Botany, mravenci řídí složení podíl různých cukrů v nektaru květin, které opylují.
Ulepený honorář
Nektar je sladká šťáva. Obsahuje tři hlavní cukry: sacharózu, fruktózu a glukózu. Kromě toho ještě nějaké aminokyseliny a stopová množství dalších látek - třeba alkaloidů, jiných cukrů, proteinů nebo tuků. Složení nektaru jednoho druhu květiny se obvykle příliš nemění. Je to pravděpodobně proto, že chce přilákat konkrétní opylovače. Například kolibříci mají nejraději nektar bohatý na sacharózu. Pokud se na květinu dostanou kvasinky, můžou složení zastoupením jednotlivých cukrů zamíchat. Mravenci jsou s kvasinkami jedna noha.
Vegová a Herrera se proto rozhodli zjistit, jak nektar jejich prostřednictvím ovlivňují. Jako modelovou květinu si vybrali ozornu obecnou. Je to parazit, který vysává kořeny jiných rostlin. K výzkumu se hodila, protože ji opylují téměř výlučně mravenci. Pět jejich různých druhů si dělí devadesát sedm procent návštěv květů ozorny. Jeden z nich, Aphaenogaster senilis, je na videu na konci textu.
Je libo cukřík?
Vědci obalili sto devět květenství ozorny nylonovou síťkou, aby k nim mravenci nemohli. Dalších sto šedesát devět květenství nechali napřed zabalených dva dny, aby se v nich nastřádal nektar, a pak k nim mravence pustili. Nakonec všechny ozorny utrhli, odnesli do laboratoře a prozkoumali. Květenství navštěvovaná mravenci obsahovala oproti nenavštěvovaným víc fruktózy a glukózy a méně sacharózy. Čím víc bylo v nektaru mravenčích kvasinek, tím byl efekt silnější.
Květiny tak aspoň zčásti ztratily nad obsahem nektaru kontrolu. Ovládali ho mravenci. Jednotlivé druhy mravenců přenášejí méně nebo víc různých druhů kvasinek. Dá se předpokládat, že různé druhy kvasinek ovlivňují složení nektaru různým způsobem. Konkurenční boj mravenců tak dostává dosud netušený rozměr. V případě rostlin, navštěvovaných i jinými skupinami živočichů, se mohou vztahy mezi opylovači, květinami a jejich kvasinkami nebo jinými symbionty dál komplikovat.
