Čtenáři Stopařova průvodce po galaxii vědí, že myši jsou hyperinteligentní pandimenzionální bytosti, které se před námi jen tak maskují. Ale i kdyby tomu tak náhodou nebylo, myši nás stále mají čím překvapovat. Nejnověji svými složitými zásnubními písněmi.
Zoologové už nějakou dobu vědí, že myší samci při dvoření partnerkám vydávají pištivé zvuky o tak vysoké frekvenci, že je lidské ucho neslyší. Dosud se však mělo za to, že jde o nespecifické pískání, jímž se jednotliví samci mezi sebou neliší.
Spektrografická analýza nahraných (ultra)zvuků spolu s několika pokusy však nyní odhalila, že hlasový projev dvořících se samců je značně komplikovaný, individuální a bez velkého přehánění ho lze označit za píseň. Ve dvou studiích publikovaných v časopisech Physiology & Behavior a Journal of Ethology o tom informují vědci z vídeňské Univerzity veterinární medicíny.
Když se zaznamenaný pískot přehraje šestnáctkrát zpomaleně, aby frekvence zvuku poklesla na úroveň slyšitelnou i lidským uchem (audio - myší "píseň"), podoba s ptačím zpěvem je zjevná (audio - zpěv strnadce mokřadního).
Písně jednotlivých samců se mezi sebou liší výškou tónů, rychlostí i délkou. Pokusy ukázaly, že samice dovedou podle hlasu rozpoznat své bratry od cizích samců, a to i v případě, že své sourozence nikdy "zpívat" neslyšely. Zpěv tedy zřejmě funguje jako ochrana před příbuzenským křížením.
Zbývá ještě zjistit, zda samice pouze rozlišují příbuzné samce od nepříbuzných, nebo zda si mezi cizinci vybírají i podle kvality a složitosti jejich písní, tak jak to dělají samičky mnoha ptačích druhů.
