Dokument o pravěku
Predátor X: lekce z paleontologie i vědeckého marketingu

Před 147 miliony let rozséval hrůzu ve světových oceánech zřejmě nejmohutnější predátor historie. Česká televize uvádí dokument o nálezu a výzkumu jeho fosilie. Autorem objevu je norský paleontolog Jørn Hurum z Přírodovědného muzea univerzity v Oslu, který celou svou profesní kariérou balancuje na hraně mezi popularizací vědy a bombastickou senzacechtivostí.

Mořský plaz, současník dinosaurů patřící mezi pliosaury, měřil patnáct metrů a vážil zřejmě kolem 45 tun. Pohyboval se pomocí čtyř třímetrových ploutví a stisk jeho zubů byl podle odhadů desetkrát silnější než stisk žraloka bílého.

Paleontologové nalezli jeho fosilii na Špicberkách v roce 2006, o dva roky později ji vyzvedli. Patří zřejmě dosud nepopsanému druhu, takže zatím nemá vědecké jméno. Vědci mu přezdívají Predátor X.

CT sken, potápějící se robot a naštvaní aligátoři

U většiny paleontologických objevů se veřejnost může seznámit až se závěrem výzkumu. Vidíme vypreparovanou kostru, případně rekonstrukci skutečné podoby pravěkého zvířete. A vědci nás zahltí informacemi o jeho vlastnostech a chování. Ale jak na to všechno přišli?

Hurum nás v dokumentu o Predátorovi X provází výzkumem fosilie od objevu prních úlomků kostí přes rekonstrukci kostry po následné využití dalších metod umožňujících vyčíst z fosilizovaných pozůstatků překvapivé podrobnosti o životní strategii dávno vyhynulého zvířete.

Vidíme, že dobýt kosti z věčně zmrzlé půdy je v drsných podmínkách Špicberků práce spíše pro drsné zlatokopy než pro akademiky v bílých pláštích. A sestavit kostru z dvaceti tisíc úlomků vyžaduje větší než malé množství trpělivosti.

Detaily vnitřního uspořádání lebky včetně tvaru mozkovny paleontologům prozradila počítačová tomografie. Odhalila velké centrum pro zpracování vizuálních informací, z čehož je zřejmé, že Predátor X se při lovu orientoval především zrakem.

Model ploutve vystavený proudění vzduchu v aerodynamickém tunelu umožnil určit, jakým způsobem se mořský plaz pohyboval. A simulace jeho plavání pomocí podvodního robota Madeleine odhalila energetickou náročnost pohybu, z níž je možno odvodit nároky Predátora X na množství potravy.

Studium lovecké strategie žraloka bílého a měření síly čelistí aligátora doplnilo do mozaiky poznání další střípky.

Věda jako showbyznys

Jørn Hurum v dokumentu nešetří superlativy. Objev obřího pliosaura je podle něj "důležitý pro celé lidstvo" a "změní historii". Ve skutečnosti je většině lidí nějaká druhohorní potvora ukradená a její objev je zcela v souladu s tím, co paleontologové o životě v jurských mořích vědí. Není důvod přepisovat historii.

Hurum je prostě takový. Své objevy prezentuje jako senzace prvořadého významu a díky tomu získává pozornost médií. "Každá hudební skupina, každý sportovec dělá totéž. Musíme začít stejně uvažovat i ve vědě," řekl před časem deníku New York Times.

Má do značné míry pravdu. Věda ve své syrové podobě je pro většinu laiků příliš složitá, pomalá a plná nejistot. Mediální svět si žádá údernou zkratku. Jen tak lze vědecké poznání zprostředkovat veřejnosti.

Nic se ale nesmí přehánět. A v přehánění je Hurum mistr světa. V roce 2009 světu představil Idu - dokonale zachovalou fosilii primáta z doby před 47 miliony lety. Podle něj představovala společného předka dnešních poloopic (lemurů, nártounů, outloňů...) a vyšších primátů (opic, lidoopů a lidí). Objev vskutku senzační. Jenomže ostatní paleontologové s jeho závěry nesouhlasili a brzy je přesvědčivě vyvrátili. Ida patří mezi poloopice a s vývojovou linií vedoucí k člověku nemá nic společného.

"Je to neobyčejně zachovalá, úžasná kostra, ale neříká nám celkem nic, co bychom už nevěděli," citoval například časopis Science paleoantropologa Elwyna Simonse z Dukovy univerzity.

Světová média přesto nadšeně opakovala Hurumovy superlativy: "Revoluce v našem chápání vývoje člověka! Objev století! Osmý div světa! Událost srovnatelná s přistáním na Měsíci!"

Hurum s kolegy nález popsal v odborném časopise PLoS ONE a zároveň rozjel reklamní kampaň ve velkém stylu. V den zveřejnění objevu se začala prodávat kniha The Link (Článek - míněno chybějící), propagovaná sloganem "Úžasný nový objev, který může změnit vše". Televize History Channel odvysílala stejnojmenný dokument. Spuštěna byla i internetová stránkav revealingthelink.com nenechávající nikoho na pochybách, že Ida je tím nejúžasnějším objevem všech dob.

Dokument Predátor X, opět z dílny History Channel, je proto třeba brát s rezervou. Objev druhohorního mořského predátora není tak senzační, jak se tvůrci dokumentu tváří. A mnohé z jejich závěrů se mohou ukázat jako mylné.

Přesto dokument stojí za vidění. Otevírá prostor pro fantazii a ukazuje složitý způsob, jakým se vědci dobírají poznání světa. Program ČT2 ho vysílá v pátek 30. prosince ve 20 hodin.