Koráli žijí z fotosyntézy. Sami ji ale neovládají. Potřebují k tomu řasy, které bydlí uvnitř jejich buněk. Jejich soužití je však křehké. Stačí vyšší teplota, a koráli řasy vypudí. V Karibiku nahrazují tradiční partnery novými. Má to ale háček.
Symbiodinium trenchi je řasa ze skupiny obrněnek. V Indickém oceánu a v Pacifiku žije už po statisíce, ne-li miliony let uvnitř buněk korálů. Není to žádný parazit. Za ubytování platí cukrem, který vyrábí pomocí sluneční energie. V indopacifické oblasti žije spousta dalších řas blízce příbuzných S. trenchi. Každá spolupracuje s jiným druhem korálu. O několik tisíc námořních mil dál je to ale jinak. V Karibském moři, kde ještě donedávna nebylo po S. trenchi ani stopy, je ze svého příbuzenstva jediná. Rozšířila se tam pravděpodobně prostřednictvím mezinárodního námořního obchodu.
Podle práce, která nedávno vyšla v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences, jsou si všechny karibské obrněnky S. trenchi geneticky velmi podobné. Autoři článku - skupina vědců vedená Toddem LaJeunessem z Pensylvánské státní univerzity - píší, že se téměř dají považovat za klony. Oproti své původní domovině nespolupracují karibské obrněnky jen s jedním druhem korálu. Obývají buňky mnoha druhů.
Pomáhá jim v tom špatná situace karibských korálů. Sužuje je totiž stoupající teplota moře, která dopadá i na složité vztahy s řasovými symbionty. Koráli jsou nuceni řasy vypuzovat, což ale škodí i jim samým. Bez řas blednou a odumírají. Obrněnka S. trenchi dokáže žít v buňkách korálů i v teplejší vodě, takže je zachrání před smrtí. Jenže je málo štědrá.
Zvládne sice s pomocí slunečního světla vyrobit stejně cukru jako původní obyvatelé buněk korálů, nechává si ho ale víc pro sebe. Biologové odhadují, že s buňkami obsazenými S. trenchi rostou koráli přibližně o polovinu pomaleji než s obvyklými partnery. Jsou sice zachráněni, ale nikdo neví, jak se změna nájemníka projeví v budoucnosti.
Koráli utvářejí prostředí pro spoustu dalších druhů. O korálových útesech se často píše jako o podmořském ekvivalentu tropických pralesů. Kromě toho fungují ale i jako vlnolamy. Chrání lidské osídlení. Co se stane, když budou růst pomaleji, není jasné. Je možné, že nic, ale také by mohly narůst škody a ztráty na životech způsobené vlnobitími.
