Hlavonožci by se mohli umět vrátit v duchu do minulosti stejně jako lidé. Naznačuje to experiment, v němž museli využít svoje vědomosti o tom, co nedávno dělali, aby se dostali k oblíbenému pamlsku.
Většina z vás si asi dokáže vzpomenout, co jste dělali včera večer. Umíte to zhruba popsat, a když se zavzpomínáte, zvládnete si před svým duševním zrakem vybavit obrazy ze své minulosti. Některé mohou být i velice staré. Řadu příhod z dětství si budete pamatovat až do smrti. Je to jiný druh paměti, než jaký používáte, abyste si zapamatovali třeba, jak se zavazuje tkanička. Psychologové jí říkají epizodická a dlouho ji považovali za lidské specifikum.
Hlavní důvod zmiňovaného vědeckého postoje je úzká souvislost epizodické paměti s jazykem. Je na něm pravděpodobně závislá. I kdyby ale nebyla, je velice těžké zjistit, jestli nějaká jiná bytost epizodickou pamětí disponuje, pokud se jí nemůžete na nic zeptat. Je to těžké ale ne nemožné. V roce 1998 se povedlo dokázat, že něco podobného epizodické paměti vlastní sýkorky. Potřebují si pamatovat, kam si schovaly zásoby.
Od té doby se povedlo cosi jako epizodickou paměť prokázat u mnoha dalších živočichů. Nedávno vyšlo najevo, že k nim patří i sépie. Tvrdí to trojice vědkyň z různých univerzit, Christelle Jozet-Alvesová, Marion Bertinová a Nicola Claytonová v časopise Current Biology.
Označená krmítka
Vědkyně zkoumaly jen tři sépie, což není mnoho. Výsledky jsou však statisticky průkazné. Navíc není moc důvodů, proč by další sépie nemohly mít stejné schopnosti, jako účastnice pokusu. Měkkýši patřili k druhu sépie obecná, který ve volné přírodě žije ve Středozemním, Severním a Baltském moři. Jsou to dravci. Živí se ledasčím, od ryb přes korýše až po jiné měkkýše. Zároveň je ale i ledasco žere. Protože jsou bezbranné a výživné, musí se spoléhat na skrývání a maskování. Devadesát pět procent dne se schovávají.
Z úkrytu vyráží jen, aby sehnaly něco k snědku. K tomu se jim nejspíš hodí pamatovat, kde už byly, a co snědly. Že to umí, prokázal experiment. Badatelky napřed naučily sépie připlavat si pro kousek kraba nebo garnáta k značce v akváriu. Sépie mají raději garnáta. Když však jeden kousek sluply, daly jim vědkyně další až za tři hodiny. Jakmile hlavonožci pochopili, jak to s jídlem chodí, přemístily výzkumnice značky a nechaly je znovu sníst obě odměny.
Kde je garnát?
Po hodině nabídly badatelky značky měkkýšům zas. Plavat ke krmítku s garnátem nemělo smysl. Garnáti přece přibývají každé tři hodiny. Když sépie správně zamířila ke krabí značce, ačkoliv měla garnáta raději, znamenalo to, že si pamatuje, jak před hodinou jednoho snědla, a kde to bylo. Poté, co výzkumnice ukázaly měkkýšům značky po třech hodinách, bylo naopak logické podívat se napřed ke garnátí. Přesně to také sépie dělaly. Pamatují si tedy, co, kdy a kde jedly.
Nikdo neví, jestli mají vzpomínky podobné vašim vzpomínkám na oslavu desátých narozenin nebo první školní den. Z funkčního hlediska mají ale něco podobného. Kromě už zmíněných sýkorek mají analogickou schopnost jako sépie i kolibříci, tučňáci, primáti a krysy. Všichni patří do evoluční větve obratlovců. Jediné další bezobratlé zvíře s náznakem epizodické paměti je podle současných vědomostí zoologů a psychologů včela medonosná.
