Každý rok se dostane do světových oceánů zhruba osm milionů tun plastů. Podle některých studií tak bude v roce 2050 v oceánech více tun plastů, než kolik tam bude tun ryb. Vědci, vynálezci i někteří politici se proto snaží tuto ekologickou katastrofu zabrzdit. Jako třeba jeden mladík z Nizozemska, který na svůj projekt dokázal od lidí z celého světa vybrat peníze a nyní pracuje na technologii nutné k realizaci záměru.
Před šesti lety mapovala světové oceány španělská expedice Malaspina, která zjišťovala vliv globálního oteplování na mořský život. Mladý vědec Andrés Cózar z Cádizské univerzity, který zkoumal vzorky mikroorganismů z této výpravy, ale zjistil něco jiného. Při každém z testů z nejrůznějších částí světových oceánů i z oblastí vzdálených tisíce kilometrů od pobřeží narazil ve vzorcích na mikročástečky plastů.
"Obsahují koktejl škodlivých látek, jejichž působení je těžké odhadnout," cituje Cózara španělský list El País.
Při dlouhodobém působení slané vody a slunce se plasty v mořích rozpadnou na drobné úlomky, které si pak mořští živočichové pletou s potravou. Tyto plastové částečky mohou obsahovat jedovaté látky, jako je DDT, polychlorované bifenyly či rtuť, které se pak přes ryby a jiné mořské živočichy dostanou v potravním řetězci až k lidem, přímo na jídelní stůl.
Zatím je na tomto poli mnohé neprozkoumáno, ale někteří vědci předpovídají opravdovou ekologickou katastrofu. Podle Nadace Ellen MacArthurové bude v roce 2050 v moři více tun plastů než tun ryb. Podle studie, kterou loni publikoval časopis Science, se ročně do oceánů dostane zhruba osm milionů tun plastů. Nejvíce jich je z Číny, Indonésie a Filipín.
V posledních letech se v oblasti plastových odpadů v mořích zintenzivnil výzkum a zvýšilo se celkové povědomí o této problematice. Bohužel i kvůli negativním zprávám, například informaci o nálezu třinácti mrtvých velryb počátkem tohoto roku u německého pobřeží. Jejich žaludky byly plné plastů, a i když to nebyla příčina jejich smrti, je nález alarmující.
O problém se zajímají lidé z celého světa, mladí i staří. Například v roce 2012 oznámil osmnáctiletý nizozemský mladík Boyan Slat, že hodlá vyčistit světové oceány od plastového odpadu. Za pouhých sto dní dokázal shromáždit od 38 tisíc lidí ze 160 zemí celkem dva miliony eur (54 milionů korun).
V roce 2013 založil student leteckého inženýrství Slat firmu The Ocean Cleanup, která začala vyvíjet technologii, s jejíž pomocí bude možné tento náročný úkol splnit. Slatovým záměrem je odstranit za deset let ze severního Pacifiku skoro polovinu plastů.
Princip Slatova vynálezu spočívá ve využití mořských proudů. Zatímco ostatní sbírají plasty v mořích pomocí lodí brázdících oceány, Slat postavil svůj projekt na existenci plastových ostrovů, které vznikají působením mořských proudů.
Už letos v létě by měl být projekt odzkoušen u pobřeží Nizozemska, asi 23 kilometrů od Haagu. V moři bude postavena bariéra ve tvaru písmene V, na niž se zavěsí síť. Do ní by měl mořský proud přinášet plastový odpad.
Po odzkoušení hodlá společnost The Ocean Cleanup do roku 2020 postavit větší, až sto kilometrů dlouhou bariéru mezi Havajskými ostrovy a Kalifornií. Díky ní chce do deseti let vyčistit polovinu velkého pásu odpadků, který se táhne Tichým oceánem a pro který existuje v angličtině název Great Pacific Garbage Patch.
