Nelétaví ptáci z Antarktidy nemají podle výsledků genetické studie geny pro tři chutě, které většina ostatních tvorů vlastní: sladkou, umami a hořkou. Asi by jim k ničemu nebyly, poněvadž nefungují v zimě.
Chuťový vjem tvoří mnoho dílčích počitků. Když jíme, vnímáme mechanické vlastnosti toho, čím se ládujeme. Vůně jídla proniká dutinami uvnitř naší lebky k čichovým buňkám v nosu. Pravděpodobně nejdůležitější v celkovém dojmu je ale příspěvek z chuťových pohárků na našem jazyce. Ty registrují pět základních chutí: sladkou, slanou, hořkou, kyselou a nedávno identifikovanou umami. Skupina výzkumníků v čele s Chua-pin Čaem z čínské Wu-chanské univerzity zjistila, že tučňáci jsou o tři z těchto chutí ochuzeni. Dokážou vnímat jen slanou a kyselou.
Zvlášť podivné je to v případě chuti umami, která se často popisuje jako masová. Jelikož tučňáci jsou masožravci - živí se téměř výlučně jen rybami - zdálo by se, že ji uplatní. Jenže když vědci zkoumali nedávno přečtený genom tučňáka císařského, nenašli v něm geny pro čidla registrující nejen umami, ale ani sladkou a hořkou chuť.
Nejspíš to nebude nějaká evoluční nehoda. Tučňáci nepřežili navzdory náhodné ztrátě tří chutí. Téměř jistě to souvisí se stylem života nelétavých ptáků. Pohárky registrující tři chybějící chutě nefungují v nízkých teplotách. Ostatně proto se musí do zmrzliny dávat o to víc cukru a proto se lihoviny obvykle servírují pořádně studené. I kdyby je tedy tučňáci vlastnili, k ničemu by jim nebyly.
Ti z nich, kteří se odstěhovali z mrazivé Antarktidy směrem k teplejšímu severu, mají smůlu. Platí za evoluční minulost svých předků. Tučňáci také většinou potravu nekousají. Polykají ji celou najednou, což znamená, že by ji beztak asi nestačili příliš ochutnat.
