Obsah rtuti ve světových oceánech se vlivem činnosti člověka od éry průmyslové revoluce až ztrojnásobil, tvrdí studie amerických vědců. Její údaje přitom předčily dosavadní odhady odborníků. Znečištění oceánských vod tímto toxickým kovem přitom může ohrozit zdraví dětí konzumujících ryby, v jejichž tělech je rtuť přítomna.
Většina člověkem vyprodukované rtuti se v oceánech ukládá v důsledku spalování fosilních paliv či používání rtuti při těžbě zlata, uvádí studie publikovaná v časopise Nature. "Všechny části planety jsou do nějaké míry kontaminovány rtutí," uvedl hlavní autor studie Carl Lamborg z institutu oceánografie v americkém státě Massachusetts.
Nejvyšší obsah rtuti je v mělčích vodách do sta metrů hloubky, kde se podle studie za poslední více než století více než ztrojnásobil. V hloubce od sta do tisíce metrů je zhruba dvouapůlkrát větší než koncem 19. století, ve větších hlubinách pak vzrostl jen asi o desetinu. Výjimku tvoří severní Atlantik, kde je i ve velkých hloubkách koncentrace rtuti výraznější.
Přibližně dvě třetiny lidmi vyprodukované rtuti se nacházejí méně než kilometr pod hladinou.
V mořské vodě se z tohoto kovu stává jedovatá metylrtuť, která se usazuje v tělech ryb a dalších oceánských živočichů. Pokud je konzumují těhotné či kojící ženy, může mít toxická látka vliv na vývoj dítěte. Stejné riziko podstupují i malé děti. Podle Lamborga však studie nepřináší žádné závěry či doporučení ohledně konzumace ryb. Jeho kolega Joel Blum z Michiganské univerzity, který se výzkumu neúčastnil, uvedl, že studie může v budoucnu vědcům významně pomoci zjistit, jak se rtuť dostává do mořských živočichů a tím i do lidské potravy.
