Překvapení
Vědci si všimli, že krokodýlové umějí šplhat po stromech

Šupinaté plazy si snadno představíte, jak se povalují někde na pláži nebo jak leží bez pohnutí ve vodě a předstírají, že jsou kus dřeva. Představit si je jako pokořitele stromových korun je těžší. Přesto do větvoví vylézt umějí.

Lezecké schopnosti krokodýlů nebyly zcela neznámé, minimálně ne lidem, kteří krokodýly potkávají každý den. Třeba obyvatelé mangrovových lesů poblíž obce Tulum v mexickém státě Quintana Roo prý běžně šplhající krokodýly, v jejich případě příslušníky druhu krokodýl americký, popisují. Ve vědecké literatuře se o šplhání krokodýlů ale píše jen málo. Napravit se to rozhodla trojice vědců: Vladimir Dinets z univerzity v Tennessee, Adam Britton z australské krokodýlí farmy Big Gecko a Matthew Shirley z floridské univerzity.

Výzkumníci systematicky pozorovali šplhání čtyř sladkovodních druhů krokodýlů ze Severní Ameriky, Afriky a Austrálie. Byli to australský krokodýl Johnstonův, krokodýl americký, a africké druhy krokodýl štítnatý a krokodýl nilský. Výsledky sledování zveřejnili vědci v odborném magazínu Herpetology Notes. Jméno Vladimira Dinetse může být čtenáři povědomé. Před časem vydal společně s týmem dalších vědců zprávu, podle níž krokodýlové používají větvičky k lákání ptáků. Psalo se o ní i na webu TÝDEN.CZ.

Jak vzít roha

Všechny čtyři sledované druhy umějí podle vědců lézt na stromy. Nejdůležitější faktor, který jedince krokodýla ve šplhání omezuje, je - asi nepříliš překvapivě - jeho velikost. Čím větší a těžší zvíře je, tím hůře se mu šplhá. Krokodýli nevypadají, že by měli ke šplhání nějaké speciální přizpůsobení. Mláďata však mají relativně silnější drápy, které se jim k tomuto účelu hodí. To se týká zejména australského krokodýla Johnsonova.

Jeho mláďata dokážou podle vědců šplhat i po kolmých cihlových stěnách. Je to způsob, jak občas utíkají z krokodýlích farem. Nejvýše se během pozorování dokázal vyšplhat krokodýl štítnatý. Matthew Shirley viděl tato zvířata, jak si hověla na větvi čtyři metry nad vodní hladinou. Vědci si nemyslí, že by krokodýlí šplhání vyžadovalo nějaké zvláštní schopnosti.

"Vylézt na prudký kopec nebo šplhat po strmé větvi je mechanicky podobné, předpokládáme-li, že je větev dost široká na to, aby se po ní dalo chodit," píší herpetologové. Spatřit šplhajícího krokodýla je obtížné. Když vidí člověka v dosahu deseti metrů, okamžitě skočí nebo spadne zpátky do vody. Proč krokodýlové do korun stromů šplhají, není jisté.

Vyhřívají se?

Nabízejí se dvě možnosti: buď kvůli termoregulaci, nebo aby měli přehled o svém teritoriu. První možnost se zdá pravděpodobná, poněvadž tělesná teplota krokodýlů se řídí teplotou okolí. Krokodýlové dělají spoustu věcí, aby ji udrželi ve vhodném provozním rozmezí. Rádi se vyhřívají. K termoregulaci jim slouží i fotogenické otvírání tlamy během odpočinku na říčních březích. V hustém lese lemujícím řeku mohou být koruny stromů jediné místo, kde se lze dostatečně prohřát.

Někteří krokodýlové ale šplhali na stromy i v noci. Je tudíž možné, že se vydávají do korun i kvůli lepšímu výhledu, ať už chtějí mít přehled o kořisti nebo o případných nepřátelích. Lezecké schopnosti krokodýlů mohou být zajímavé i pro paleontology, kteří se pokoušejí podle chování dnešních zvířat rekonstruovat chování zvířat už vyhynulých.