Po dlouhých letech
VIDEO: Sestavili dinosaura, z nějž byly známy jen přední tlapy

Najít celé pravěké zvíře je velké štěstí. Většina druhů dinosaurů je známa z jen částečně dochovaných koster. Případ pětimetrové všežravé potvory jménem Deinocheirus mirificus je kuriózní i na paleontologické poměry.

První důkazy, že Deinocheirus někdy chodil po světě, přinesla polsko-mongolská expedice v roce 1965. Paleontoložka Zofia Kielan-Jaworowska tehdy objevila dvě obrovské přední tlapy staré okolo sedmdesáti milionů let. Byl na nich dostatek jedinečných znaků, aby se dalo odvodit, že patřily dosud neznámému druhu dinosaura, nesoucího od té doby pojmenování Deinocheirus mirificus. Rodové jméno znamená "strašlivé ruce," druhové "skvělý" nebo "úžasný." Samotné tlapy dráždily fantazii odborníků na dinosaury i malířů rekonstrukcí.

D. mirificus byl zobrazován třeba jako zvíře stylem života připomínající dnešní lenochody. Za své dlouhé přední tlapy se měl věšet ze stromů. Už v šedesátých letech ale vypadala jako pravděpodobnější jiná možnost.

Deinocheirus měl být příbuzný skupiny dinosaurů, jejichž tělesná stavba vzdáleně připomínala dnešní pštrosy. V časopise Nature teď vyšel popis dvou nových koster Deinocheira, které dávají střízlivější teorii za pravdu. Jeho autory je skupina vědců v čele s Lee Yuong-namem z Geologického muzea v jihokorejském Tedžonu.

Hřeben na zádech

D. mirificus žil nejspíš v prostředí, jež připomínalo dnešní deltu řeky Okavango. Vážil okolo 6,4 tuny a byl všežravec. Živil se rostlinnou stravou i menšími živočichy. Měl silný jazyk, který podle vědců umožňoval vysávat potravu ze dna řek a mělkých jezírek. Jeho široký čenich připomínal zobany hadrosaurů, takzvaných kachních dinosaurů. Ti ostatně za jeho časů rovněž žili. Je možné, že si s některým z nich konkuroval. Na zádech nosil hřeben, podobný nedávno znovuobjevenému Spinosaurovi.

Účel těchto hřebenů, jež nosilo mnoho dalších druhů dinosaurů, se ještě nikomu nepovedlo s jistotou objasnit. Jako nejpravděpodobnější se zdá možnost, že souvisely s řízením teploty těla zvířat.

Mohlo by jít i o výsledek pohlavního výběru. Spousta dnešních živočichů má nesmyslné struktury, které je obtěžují a znesnadňují jim život, ale poskytují jim výhodu při soutěži o sexuální partnery. Nejznámější taková struktura je paví ocas, přesněji nadocasní letky. Hřeben by mohl být i skladiště tuku podobně jako hrb velblouda, nebo nějak souviset s vydáváním zvuků.

Soukromá sbírka

Příběh Deinocheira připomíná historii Spinosaura ještě v jednom ohledu. První druh Spinosaura, S. aegyptiacus, popsal v roce 1915 Němec Ernst Stromer (1870 - 1952). Kosti skončily v Mnichovském muzeu. To však v roce 1944 zničil nálet britského letectva. S. aegyptiacus byl pak dlouho znám jen z literatury, aniž by bylo možné si ho někde prohlédnout. Změnil to až objev kostry poskládané z různých kusů. Paleontologové je ale neobjevili v terénu. Koupili je od soukromých sběratelů, kteří je předešli.

S Deinocheirem to bylo podobné. Část jedné ze dvou nových koster chyběla. Spoluautor nového popisu, belgický paleontolog Pascal Godefroit z Královského institutu přírodních věd v Bruselu ji objevil v soukromé sbírce. Opotřebení kloubů dokazovalo, že kosti patří k sobě.