Ve vestibulu Queenslandské univerzity je trychtýř s asfaltem. Asfalt teče podobně jako voda, jen mnohonásobně pomaleji. V ústí trychtýře se tvoří kapky, které padají v řádu let. Teď jedna spadla, jenže ne sama od sebe. Mohl za to profesor Andrew White, který se pokoušel vyprázdnit nádobku s napadaným asfaltem. Nezbývá než čekat na další kapku.
I když univerzita vysílá experiment v přímém přenosu, nikdo pořád nemůže říct, že by viděl upadnout kapku bez cizí pomoci. Podle některých nejnudnější pokus na světě ještě dosud nikdo nikdy nesledoval zrovna v okamžiku, kdy se kapka z asfaltu utrhla. Podivný experiment začal už v roce 1927. Profesor Thomas Parnell chtěl tehdy názorně ukázat, že i na první pohled tuhá látka jako asfalt může mít v podstatě vlastnosti tekutiny. Při pokojové teplotě je normálně křehký a dá se rozbít kladívkem, Parnell ho však zahřál a nalil do skleněného trychtýře s uzavřeným dnem. Tam se asfalt další tři roky usazoval, potom profesor odstranil dno a začala se pomalu tvořit první kapka. A za osm let spadla.
Samotný pokus neprobíhá za speciálně upravených podmínek. Stojan s trychtýřem stojí v obyčejné skleněné vitríně ve vstupní hale katedry matematiky a fyziky. Rychlost padání kapek se tak v průběhu roku mění. Odhaduje se, že viskozita (veličina vyjadřující vnitřní odpor tekutiny, čím vyšší je, tím pomaleji tekutina teče - pozn. red.) látky ve skleněné nálevce je asi o osm řádů vyšší než viskozita vody.
Za necelých 87 let, co experiment probíhá, se utrhlo pouhých devět kapek. Dopad předposlední osmé unikl lidskému oku i kameře. Bylo to v roce 2000. Pracovníci univerzity v Queenslandu už sice experiment natáčeli, ale kvůli dvacetiminutovému výpadku proudu jim odtržení uniklo.
Letos v dubnu se už plně utvořená devátá kapka dotkla spadlé předchozí, ale donedávna se ještě neoddělila od trychtýře. "Může se přetrhnout rychle, nebo může zpomalovat až dolů a může trvat roky, než se utrhne od následující desáté kapky," řekl White před nedávnem. Sám však nechtěně její spadnutí urychlil.
"Rozhodli jsme se, že nejlepší čas udělat místo pro pád dalších kapek by byl brzy potom, co se devátá kapka dotkla osmé," sdělil. Když trychtýř nadzvedl, aby vyměnil kádinku, kapka se utrhla. Stal se tak sice prvním člověkem, který ji v tom okamžiku viděl, ale samovolné spadnutí pořád zůstává nespatřeno. Na to si mohou nadšenci počkat dalších zhruba čtrnáct let a na stránkách experimentu, kam se dosud zaregistrovalo přes 30 tisíc lidí, sledovat její pomalé tvoření.
Autor pokusu, který zemřel v roce 1948, a jeho nedávno zesnulý opatrovník projektu John Mainstone za něj dostali v roce Ig Nobelovu cenu za fyziku. Heslo tohoto ocenění, které paroduje skutečné Nobelovy ceny, zní "Výzkum, který přinutí lidi smát se a pak myslet."
