Rozlousknout oříšek dá práci. Než to uděláte, nevidíte ale, co je vevnitř. Nemůžete poznat, jestli bude dobrý. Ledaže byste ho zvážili.
Když si vybíráme v supermarketu jablka nebo pomeranče, často je ze všech stran prohlížíme a potěžkáváme. Na melouny klepeme, abychom odhadli, jestli nejsou zkažené. Americká sojka Aphelocoma wollweberi se chová podobně. Tvrdí to skupina výzkumníků v čela s Piotrem Jablonskim z Kalifornské univerzity v časopise Journal of Ornithology. Vědci pozorovali sojky, které si vybíraly z hromádky buráků. Všimli si, že ptáci oříšky chytají do zobáku a mírně při tom pohybují hlavou. Jako by je potěžkávali. Ornitologové proto vymysleli pokus.
Nabídli sojkám dva typy pečlivě vybraných buráků. Vypadaly stejně, ale měly odlišnou hmotnost. Sojky oříšky důkladně zkoumaly. Dávaly přednost těžším burákům před lehčími. Zní to rozumně. U těžšího oříšku se dá čekat, že bude lepší a výživnější.
Vědci zkusili vyrobit i velké buráky, které byly lehčí, a malé buráky, které byly naopak těžší. Musela to být titěrná práce, ale vyplatila se. Když je předhodili sojkám, vybírali si ptáci malé a těžké oříšky. Velikostí se nenechali oklamat. Vypadá to proto, že pohyb zobákem slouží sojkám opravdu k potěžkávání.
Sojka Aphelocoma wollweberi je středně velký pták. Váží 120 gramů, což je o šedesát gramů méně než obyčejná straka. Louskání oříšků je pro ni namáhavé. Umět odhadnout, jestli bude oříšek dobrý, dřív, než ho rozlouskne, se jí asi hodí.
