Matematické postupy se běžně používají při vědeckém zkoumání přírody, ale poznání může jít i opačným směrem. Jako v případě drobných mušek octomilek, od nichž lidští inženýři mohou odkoukat algoritmus pro efektivní budování počítačových sítí.
Izraelští vědci ve spolupráci s odborníky z americké Carnegie Mellon University studovali způsob, jakým si octomilky ještě ve stadiu larvy a kukly vytvářejí na povrchu těla síť miniaturních chloupků, které jim slouží jako hmatové a sluchové orgány.
Chloupky vznikají proměnou nervových buněk a jsou v přímém kontaktu s nervovou soustavou. Nemají však informace o své vzájemné poloze a jejich vývoj není řízen z nějakého centra. Některé z buněk v počátečních stadiích vývoje samy sebe pasují na klíčové uzly budoucí informační sítě a začnou vysílat chemické signály, jimiž sousedním buňkám „zakážou“ převzít tutéž propojovací úlohu. Během tří hodin je o osudu jednotlivých buněk rozhodnuto a vytvoří se dokonale propojená síť chloupků.
Vědci z chování buněk nervové soustavy octomilek odvodili algoritmus využitelný i při budování nejrůznějších umělých sítí, například sítě počítačů pro distribuované výpočty nebo senzorů hlídajících ve volné přírodě stav životního prostředí. Algoritmus je vhodný především pro sítě, u nichž není předem znám počet uzlů.
„Je to tak jednoduché a intuitivní řešení, že nechápu, proč jsme na ně nepřišli už před pětadvaceti lety,“ říká matematik Noga Alon z univerzity v Tel Avivu, který s kolegy algoritmus publikoval v aktuálním vydání časopisu Science.
Podobně se přírodou loni inspirovali japonští vědci, kteří nechali hlenku (druh primitivní houby) navrhnout železniční tratě spojující města v okolí Tokia, byť šlo pouze o laboratorní experiment, nikoli o reálné využití v praxi (viz odkaz na související článek dole).
