Úroky ze spánkového dluhu se těžko splácejí

Pokud toho člověk přes týden mnoho nenaspí a doufá, že dluh splatí o víkendu, šeredně se plete. Půjčuje si totiž na vysoký úrok, který nárazové splátky nestačí umořit.

Pracovní výkonnost ohrožuje i krátkodobý nedostatek spánku. Po devatenácti probdělých hodinách může být člověk „zpomalený" podobně, jako by měl v krvi 0,5 promile alkoholu. A po 24 hodinách beze spánku je situace ještě dvakrát horší.

Takový akutní spánkový dluh však lze snadno splatit, stačí se pořádně prospat. Americko-britský tým lékařů a neurologů se pokusil zjistit, zda totéž platí i pro chronický dluh, který roste během mnoha dní a týdnů.

Součástí životního stylu velké části lidí je pracovat dlouho do noci, a když se náhodou naskytne volný večer, vítají to jako příležitost zajít si do baru nebo klubu. Po pěti nebo šesti hodinách spánku začíná další pracovní den... O víkendu se takový člověk vykulí z peřin až kolem poledne s dobrým pocitem, že na své tělo zase jednou vyzrál. Výzkum publikovaný v časopise Science Translational Medicine ho však usvědčuje z omylu.

Tělo vám to spočítá

Devět zdravých a na začátku pokusu dorůžova vyspalých dobrovolníků si po tři týdny budovalo chronický spánkový dluh. Po deseti hodinách spánku vždy následovalo 33 hodin bdění. V průměru tedy spali pouze 5,6 hodiny denně, zatímco kontrolní skupina si dopřávala osm hodin spánku.

Vědci různými testy zjišťovali jejich schopnost rychle reagovat a soustředit se. Zatímco krátce po probuzení podávaly obě skupiny srovnatelné výkony, výkonnost nedospalých lidí se po několika hodinách začala prudce zhoršovat. Akutní dluh se desetihodinovým spánkem sice podařilo nahradit, ten chronický však stále narůstal.

Zdá se, že v lidském těle fungují dva nezávislé mechanismy. Jeden hlídá počet hodin spánku denně, druhý registruje delší období bez dostatečného prospání. Pokud si všimne, že něco není v pořádku, víkend v peřinách na jeho uspokojení nestačí.

Foto: profimedia.cz