Slané zemědělství
Masově přibývající závlahy zasolují půdu. A ničí úrodu

Rozsah uměle zavlažovaných ploch v posledních letech výrazně vzrostl. Pěstuje se na nich téměř čtyřicet procent světové zemědělské produkce. Používaná voda ale obsahuje soli, které postupně výnosy pěstovaných plodin výrazně snižují.

Závlaha je jeden z nejstarších lidských vynálezů, který měl lví podíl na našem přechodu od lovecko-sběračského stylu života k zemědělskému. Nejvíc závlah na zeměkouli přibylo ovšem až během minulého století, kdy přibylo i nejvíce lidí. A zavlažované plochy se rozšiřují dál - zatímco v roce 1990 jich bylo zhruba 450 tisíc čtverečních kilometrů, dnes už je to 650 tisíc, což je o deset procent více, než je velikost Francie.

Podíl závlah na různých kontinentech se výrazně liší. Největší je v Asii, kde je zavlažováno téměř sedmdesát procent zemědělsky využívané půdy. Následují Severní a Jižní Amerika se sedmnácti procenty, po nich Evropa s devíti, pak Afrika s pěti a dál už to nestojí za řeč.

Závlah je spousta typů, všechny mají ale jednu velkou nevýhodu. Říční voda obsahuje proti dešťové větší podíl solí, většinou solí sodíku nebo hořčíku, které se do ní vyplavují z podloží, jímž řeky tečou. A to není pro zavlažovanou půdu dobré.

Zatímco vodu, kterou na pole přivedeme, sklidíme v podobě rýže, brambor, pšenice a dalších plodin, sůl na polích zůstává. Hromadí se tam a tvoří na povrchu půdy neúrodnou vrstvu. Výzkumníci v čele s Manzoorem Qadirem z univerzity OSN se nyní pokusili následky nežádoucí akumulace soli vyčíslit. Roční peněžitou ztrátu způsobenou vlivem zasolování odhadují na 2,73 miliardy dolarů, tedy přibližně 60,6 miliardy korun.

Chcete vědět víc? Kupte si aktuální číslo časopisu TÝDEN, které vyšlo právě dnes, v pondělí 10. listopadu.