Očima Ondřeje Vrtišky
Smrtící okurky: poučení z krizového vývoje

Okurková sezona letos začala poněkud předčasně. Čtrnácti mrtvými – zatím. Pěstitelé zdravého životního biostylu mají důvod k přemýšlení. Jejich odpůrci však nyní vytahují argumenty, které nejsou tak úplně fér.

Pokud je nějaká potravina certifikována jako bio, neznamená to ještě, že je zdravější než její konvenční alternativa. Biomince má svůj rub a líc. Vzdáme-li se výdobytků chemie, získáme sice přirozenější zeleninu, ale přirozenější není totéž co zdravotně nezávadná.

Tentokrát udeřila střevní bakterie, příště mohou zabíjet třeba mykotoxiny z plísní, proti nimž je chemicky ošetřená zelenina přece jen odolnější. I když transport přes celý kontinent a dlouhé skladování umožňuje vyrašit lecčemu nepěknému i na ní.

Návrat do časů tradičního zemědělství s sebou nese riziko vážných zdravotních problémů, které je sice malé, ne však nulové. Dáváme-li přednost "bio kvalitě", musíme s ním počítat. Minulost máme tendenci idealizovat. V těch krásných časech, kdy člověk žil v souladu s přírodou a nepoužíval chemii, lidé umírali mnohem mladší než dnes. Zvláště dětská úmrtnost byla strašlivá. Ještě v roce 1920 byla u nás průměrná doba dožití 47 let u mužů a 55,5 roku u žen. Nyní je to 74 a 80 let.

Jistě, lví podíl na tom mají pokroky medicíny, především antibiotika a systematické očkování. Ale i kdyby těchto vymožeností nebylo, na nejrůznější otravy a infekce z potravy by dnes umíralo řádově méně lidí než v minulosti. Fungicidy nás chrání před plísněmi, rostliny ošetřené insekticidy nemají otevřené rány, jimiž do nich může proniknout plísňová infekce, z umělých hnojiv bakteriální nákaza nehrozí...

Plíživí zabijáci

Bylo by nyní snadné omlátit příznivcům biopotravin španělské okurky o hlavu. A v internetových diskusích se to zhusta děje. Jenomže je to hloupost stejného druhu jako bezhlavé přijímání všeho, co na sobě má značku "bio".

Spektakulární tragédie, jejíž detaily sledujeme na televizních obrazovkách mnohdy téměř v přímém přenosu, nás vždy silně zasáhne a emoce zvítězí nad rozumem. Každé spadlé letadlo posílí obavu z létání, a když se na druhém konci světa otřese země, zavíráme kvůli tomu jaderné elektrárny. Přestože auta i smog ze spalování uhlí každoročně zabíjejí řádově více lidí. Ale tyto hrozby působí skrytě, chronicky, nekoncentrují se v prostoru ani v čase.

S potravinami je to podobné. Vyděsí nás prudká bakteriální infekce, ale zároveň do sebe v klidu ládujeme uzeniny plné karcinogenů, maso vyhoněné hormony, hydroponicky vypěstovanou zeleninu ošetřenou pestrou paletou chemických postřiků, bílé pečivo, limonády plné cukru... Tloustneme, zanášíme si cévy, zaděláváme si na nádor tlustého střeva...

Biopotraviny s sebou nesou určitá rizika, ale mají i bezpočet výhod. Konvenční potraviny s sebou nesou jiná rizika a bezpočet jiných výhod. Recept na zdravý životní styl se neskrývá v konzumaci biopotravin ani v jejich vyhnání z jídelníčku. Pro začátek úplně stačí začít přemýšlet o tom, co jíme. Kriticky, ne ve vleku té či oné ideologie.