Vzácný nebeský úkaz přinesl vítězství Zdeňku Bardonovi (1964). K přechodu planety Merkur přes sluneční kotouč dochází dvanáctkrát až třináctkrát za století. I když nebeské divadlo trvá sedm a půl hodinu, vyfotografovat ho není nic lehkého.
Merkur je na Slunci vidět jako malá černá tečka. Kromě planety samotné je na fotografii dobře patrná i zrnitá struktura povrchu Slunce, respektive jeho svítící vrstvy, fotosféry. Zrnitý dojem způsobují teplé nebo naopak studené proudy žhavého plazmatu v jejích útrobách. V principu se podobají proudění, které vznikne když postavíte na zapálenou plotnu hrnec s vodou. Jenom teplota je o trochu vyšší. V případě Slunce je to mezi čtyřmi a osmi tisíci stupňů Celsia, jiné hvězdy jsou ale daleko žhavější.
Současný rekord je necelých 210 tisíc. A to se týká jen fotosféry. V interiéru hvězd se teplota pohybuje v milionech stupňů. Na okraji slunečního kotouče jsou také vidět protuberance - smyčky žhavého plazmatu, které vybíhají z fotosféry. Několik protuberancí je vidět i na vlastním slunečním kotouči. Jsou to tmavší hadovité útvary. Snímek byl pořízen 9. května z Rasošek u Hradce králové.
