Čeští vědci mají lví podíl na nalezení meteoritu a určení přesné letové dráhy a místa vzniku jeho mateřského tělesa, jehož světelnou stopu v atmosféře zaznamenala pouštní bolidová síť v Austrálii. Takové "meteority s rodokmenem" jsou velmi cenné a vzácné.
Meteority na rozdíl od pozemských hornin neproměňovaly geologické procesy působící na zemském povrchu. Od doby svého vzniku zůstaly prakticky beze změn. Jejich analýzou proto vědci mohou získat cenné poznatky o podmínkách, jaké panovaly v dobách, kdy se formovala Země a další planety.
Proto je velmi důležité vědět, odkud tělesa, jejichž rozpadem meteority vznikly, pocházejí a kudy se pohybovala před setkáním se Zemí.
Vědci z Astronomického ústavu AV ČR proto ve spolupráci s Imperial College v Londýně a Western Australian Museum v Perthu před lety spustili projekt Pouštní bolidová síť. Umožňuje zaznamenat světelnou stopu průletu kosmických těles atmosférou a vypočítat z ní potřebné parametry.
Síť sestává z několika automatických kamer snímkujících noční oblohu. Jsou umístěny na Nullarborské planině v jihozápadní Austrálii. Téměř na ní chybí vegetace a je dokonale rovná, takže umožňuje snímkovat celou oblohu. Do karet vědcům hraje i vysoký počet jasných nocí (kolem 300 za rok).
S přesností na 150 metrů
Nálezu meteoritu pojmenovaného Mason Gully předcházel poměrně nenápadný bolid, který krátce po soumraku 13. dubna 2010 začal svítit nad centrálními oblastmi Nullarborské planiny.
Průlet zaznamenaly tři ze čtyř automatických bolidových stanic. Díky nim je jedním z nejpřesněji zdokumentovaných pádů meteoritu v historii. Čeští astronomové pod vedením Pavla Spurného mají zásadní podíl na výpočtu všech parametrů průletu bolidu. Podařilo se určit dráhu mateřského tělesa ve sluneční soustavě, ale také oblast, kam měly dopadnout jeho zbytky.
Původní těleso obíhalo před svou srážkou se Zemí kolem Slunce po protáhlé dráze. Dostávalo se ke Slunci jen o trochu blíže než Země, a naopak nejvíce se od něj vzdalovalo až téměř k dráze planety Jupiter. Jeho původní hmotnost byla
Těleso pohaslo 24 kilometrů nad zemským povrchem a v době jeho pádu foukal silný boční vítr. Přesto se astronomům podařilo vypočítat jeho dráhu s takovou přesností, že se 3. listopadu 2010 podařilo nalézt 25 gramů těžký meteorit pouhých 150 metrů od vypočtené polohy.
"Bylo to teprve podeváté v historii a podruhé na jižní polokouli, kdy na základě předchozích pozorování byl předpovězen pád meteoritu, jeho místo dopadu a následně také meteorit nalezen," říká Pavel Spurný. Vědci o nálezu meteoritu informovali až nyní.
