V pondělí 21. května začnou astronomové využívat největší evropský sluneční dalekohled GREGOR, na jehož vybudování se podíleli i odborníci z Astronomického ústavu Akademie věd ČR. Teleskop postavený na observatoři Teide na ostrově Tenerife umožní slunečním fyzikům pozorovat na Slunci nejrůznější jevy v dosud nevídaném rozlišení.
GREGOR je třetí největší sluneční dalekohled na světě. Astronomové v něm získají nástroj k pochopení fyzikálních procesů nejen na Slunci, ale i na většině ostatních hvězd. Co nejdůkladnější poznání dějů probíhajících na Slunci má praktický význam, protože sluneční aktivita může poškodit satelity na oběžné dráze i rozvodné sítě na zemském povrchu. Hrozí proto rozsáhlé a finančně nákladné havárie komunikačních a energetických systémů.
Počítání bleších nohou
GREGOR má hlavní zrcadlo o průměru 1,5 metru. Je uzpůsoben k pozorování sluneční atmosféry ve viditelném a infračerveném světle. Díky velkému průměru a novému systému adaptivní optiky, který kompenzuje vliv chvění ovzduší, bude moci měřit teplotu, rychlost pohybu a magnetické pole objektů na Slunci s rozlišením pouhých 70 km. "Je to, jako bychom počítali nohy bleše, která je od nás kilometr daleko," nabízí srovnání Michal Sobotka z Astronomického ústavu Akademie věd ČR. Dalekohled se bude moci používat také k nočnímu pozorování jasných hvězd a sledovat, zda mají podobnou cyklickou aktivitu jako naše Slunce.
Konstrukce dalekohledu GREGOR je otevřená a umožňuje, aby vítr ochlazoval zrcadla a další části přístroje. Proto byla klasická kopule nahrazena skládacím krytem ze speciální tkaniny, který při otevření umožní přirozené proudění vzduchu. Konstrukce dalekohledu proto musí být velmi stabilní i při silných nárazech větru.
Hlavní zrcadlo je jedenapůlmetrový lehký žebrovaný kotouč ze sklokeramického materiálu, který se nedeformuje slunečním žárem. Na jeho zadní straně je složitý chladicí systém, který udržuje zrcadlo na teplotě okolí, aby v okolním vzduchu nevytvářelo rušivou turbulenci.
V různých částech spektra
Z dalekohledu je světlo vedeno o patro níž do pozorovací místnosti, kde je analyzováno několika přístroji. Zobrazovací systém vytváří obraz slunečního povrchu v různých vlnových délkách s velkým množstvím detailů. Úzkopásmový filtr umožňuje studovat vzájemné působení pohybujícího se plazmatu a magnetického pole i v těch nejmenších objektech ve sluneční atmosféře. Spektrograf pro infračervené záření slouží k velmi přesnému měření magnetického pole a dalších fyzikálních parametrů.
Teleskop byl vybudován konsorciem tří německých astronomických institucí: Kiepenheuerova ústavu pro sluneční fyziku ve Freiburgu, Leibnizova astrofyzikálního ústavu v Postupimi a Ústavu Maxe Plancka pro výzkum Sluneční soustavy v Katlenburgu/Lindau ve spolupráci se španělským Instituto de Astrofísica de Canarias, Astrofyzikálním ústavem university v Göttingen a Astronomickým ústavem Akademie věd ČR v Ondřejově.
