Kosmické divadlo ve středu ráno: Venuše přejde přes Slunce

Ráno ve středu 6. června přejde Venuše před Sluncem. V tomto století naposledy. Pro amatérské astronomy to bude zážitek srovnatelný se zatměním Slunce. Ale těší se i lovci planet u cizích hvězd.

Bude to vlastně takové malé zatmění. Venuše odstíní pouze tisícinu slunečního záření, protože její průměr se při pohledu ze Země bude jevit asi třicetkrát menší než průměr Slunce. Přesto přechod planety přes sluneční kotouč slibuje zajímavou podívanou. Přechod nastává vždy dvakrát krátce po sobě, s osmiletou pauzou. Poté následuje "hluché" období trvající střídavě 105 a 122 let. V tomto století úkaz poprvé nastal v roce 2004. Podruhé letos mezi 5. a 6. červnem. Další příležitost dostanou až naši potomci v roce 2117.

V plném rozsahu bude přechod k vidění pouze ve východní Asii, na východě Austrálie, na Novém Zélandu, v západní části Tichého oceánu a na severu Kanady. V České republice spatříme 6. června pouze poslední čtvrtinu celého úkazu. A budeme si muset přivstat. Venuše bude na slunečním kotouči viditelná ihned po východu Slunce před pátou hodinou. A pět minut před sedmou bude po všem.

Podle meteorologů z ČHMÚ by počasí mělo pozorování přát. Ve střední a východní části republiky má být dokonce zcela jasno.

Osvícenské Apollo

Přechod Venuše před Sluncem poprvé pomocí astronomických výpočtů předpověděl Johannes Kepler pro rok 1631. Z Evropy ale nebyl úkaz pozorovatelný, takže první vědecký záznam máme až z následného přechodu v roce 1639 od anglického astronoma Jeremiaha Horrockse.

V osmnáctém století už astronomové znali relativní vzdálenosti planet mezi sebou, skutečné měřítko sluneční soustavy však zůstávalo zahaleno tajemstvím. Sir Edmund Halley si v roce 1716 uvědomil, že přechod Venuše před Sluncem může toto tajemství odhalit. Stačí jev pozorovat z různých míst na Zemi. Z rozdílů v časech, v nichž nastanou jednotlivé fáze úkazu, lze vypočítat skutečnou vzdálenost Země od Slunce.

Evropští astronomové proto v letech 1761 a 1769 podnikli desítky expedic. James Cook například v roce 1769 pozoroval úkaz na Tahiti - v místě, které se dodnes jmenuje Bod Venuše. Úsilí namířené k rozřešení vědeckého problému bylo na tehdejší dobu tak mimořádné, že někteří historici vědy mluví o osvícenské obdobě projektu Apollo. Mizerné počasí a nedostatečná kvalita teleskopů však tehdy znemožnily určit vzdálenost Země od Slunce s dostatečnou přesností. To se podařilo až při přechodech v letech 1874 a 1882.

Hledáme cizí planety

Mohlo by se zdát, že v době, kdy kolem Venuše krouží lidmi vyrobená sonda, je pozorování přechodu planety přes Slunce jen bezvýznamnou kuriozitou. Jev přesto budou sledovat desítky velkých teleskopů, kosmické sondy i Hubbleův vesmírný dalekohled. Jejich pozorování pomůže zpřesnit metodu, s jejíž pomocí astronomové pátrají po planetách obíhajících kolem cizích hvězd. Všímají si poklesu intenzity záření hvězd, jehož příčinou může být právě přechod planety, která část světla odstíní. O Slunci a Venuši víme vše podstatné, srovnání naměřených údajů se skutečností proto pomůže zkalibrovat přístroje a ověřit, jak moc se lze na měření spolehnout.

Vědci plánují ověřit přesnost určování velikosti cizích planet i složení jejich atmosféry. Z toho, jakou část spektra jejich atmosféra pohltí, lze totiž poznat, jaké plyny v ní převládají. A pozorování snad pomůže rozhodnout i o tom, které z naměřených anomálií vypovídají o přítomnosti planety a které jsou způsobeny jinými jevy, především výskytem chladnějších skvrn na povrchu hvězdy. V roce 2004 bylo Slunce klidné a toto měření nebylo možno provést. Letos se blíží k maximu své aktivity a lovci exoplanet doufají, že tentokrát vše klapne.