V dávné minulosti obíhaly kolem Země dva měsíce. Pak se ale srazily a hmota menšího z nich se rozptýlila na povrchu jeho většího souputníka, který zdobí oblohu dodnes. Tvrdí to vědci v nové teorii, kterou zveřejnil časopis Nature.
Scénáři astronomové říkají "velký plesk" v reminiscenci na teorii Velkého třesku popisující vznik vesmíru. "Velký plesk" podle nich vysvětluje nejen poněkud pokřivený tvar Měsíce, ale také to, proč je jeho odvrácená strana hornatější než ta, která je trvale obrácena k Zemi.
Teorii vědci představili i s počítačovým modelem názorně předvádějícím, jak se všechno mohlo seběhnout. Ilustrace měsíčního střetu vypadají, jako by větší měsíc dostal v klasickém groteskovém gagu dortem do tváře. Experti, kteří se na nové teorii nepodíleli, míní, že tenhle nápad dává smysl, jakkoli ještě není úplně dořešený.
Všechno se to údajně odehrálo zhruba před 4,4 miliardy let, tedy dávno před tím, než na Zemi vznikl život. Samy měsíce tehdy byly mladé, vytvořily se jen asi 100 milionů let předtím, když do Země narazila obrovská planeta. Oba obíhaly Zemi a vycházely na oblohu společně, přičemž ten menší o kousek zaostával za větším, jako by ho velký měsíční bratr vzal do vleku.
Pomalé splynutí
Větší měsíc byl třikrát širší a pětadvacetkrát těžší. Jeho gravitace byla tak silná, že jí jeho menší souputník nedokázal odolat. "Byly odsouzeny ke střetu, nebylo úniku. Tenhle 'velký plesk' byl srážkou v nízké rychlosti," tvrdí spoluautor studie Erik Asphaug, planetární vědec z Kalifornské univerzity. Ovšem to, čemu Asphaug říká "nízká rychlost", je relativní: obě tělesa do sebe narazila rychlostí zhruba 8000 km/h.
Kvůli nízké rychlosti se horniny a kůra z menšího měsíce rozptýlily po povrchu většího měsíce, místo aby při nárazu vznikl kráter, jaký by vytvořil rychlejší střet. "Fyzika tohoto střetu je překvapivě podobná plesknutí dortem do obličeje. Zhruba o den později se všechno usadilo," říká Asphaug.
