Hubbleův kosmický dalekohled našel objekty, které by mohla aparatura, jež je na cestě od roku 2006, navštívit po svém průletu okolo Pluta. Ten je naplánován na léto příštího roku.
Hlavní cíl sondy New Horizons je trpasličí planeta Pluto. Pokud se nic nepokazí, automatické kosmické plavidlo ji navštíví příští rok v létě. Po setkání má NASA v plánu nasměrovat sondu k některému z objektů takzvaného Kupierova pásu. Je to pozoruhodná oblast daleko za drahou Neptunu. Připomíná hlavní pás planetek mezi drahami Marsu a Jupiteru. Je však širší a hmotnější. Tělesa v něm mají jiné složení.
Kupierův pás zůstal nezměněn od časů zrodu sluneční soustavy, poněvadž světlo Slunce je v oblasti už příliš slabé. Nezvládne rozpustit led nebo zmrzlý metan, tvořící většinu balvanů. Konkrétní tělesa v pásu měla NASA v plánu vybrat, teprve až se sonda bude blížit k Plutu, což se teď stalo. Pravděpodobnost úspěšného nalezení nového cíle odhadovali architekti mise na pětadevadesát procent.
To ale neznamená, že by šlo o snadnou záležitost. Naopak. Tělesa v Kupierově pásu odrážejí jen málo slunečního světla. Na pozadí hvězd v souhvězdí Střelce, což je přibližně směr, kterým teď New Horizons míří, se po nich pátrá obtížně. Hledání měly původně na starosti havajský dalekohled Subaru a chilský Magellanův teleskop.
Slibné cíle
Astronomové zapojili i veřejnost - počítače dobrovolníků připojené k internetu mohly pomáhat prohledávat snímky oblohy z obou dalekohledů. Povedlo se najít asi padesát těles. Ani jedno však nebylo v dosahu sondy. Neměla by na přiblížení dost paliva. Štěstěna se na NASA usmála až letos v lednu, když se do pátrání zapojil Hubbleův kosmický teleskop. Tento týden vydala americká kosmická agentura tiskovou zprávu, podle níž se povedlo najít tři objekty, na něž by se sonda mohla podívat.
Zatím mají provizorní názvy PT1, PT2 a PT3. Pravděpodobnosti, že se je povede dosáhnout s množstvím paliva, jež New Horizons ještě zbývá, vyčíslili astronavigátoři jako 100, 97 a 7 procent.
Průměr objektu PT1, k němuž se New Horizons nejspíš nakonec vydá, odhadují hvězdáři na 30 až 45 kilometrů. Je tedy asi desetkrát větší než obyčejná kometa a stokrát menší než Pluto. Jeho velikost přibližně odpovídá největšímu asteroidu povalujícímu se poblíž dráhy Země jménem 1036 Ganymed. Ten má mezi 32 a 34 kilometry.
Zmrzlá minulost
Složení objektu PT1 bude však nejspíš jiné než složení planetky sousedící se Zemí. 1036 Ganymed je ze směsi silikátových minerálů a železoniklové slitiny. Nový cíl sondy New Horizons je pravděpodobně tvořen hlavně zmrzlým metanem, lehčími uhlovodíky a vodou. Tělesa v Kupierově pásu jsou zajímavá, poněvadž obíhají nezměněná už 4,6 miliardy let. Představují tak lístek do časů počátků sluneční soustavy. Pokud půjde všechno dobře, měla by sonda dosáhnout balvanu PT1 někdy v roce 2019.
Automatické výzkumné plavidlo odstartovalo z mysu Canaveral po několika odkladech 19. ledna 2006. Drží rekord vůbec nejrychlejšího startu v dosavadní historii kosmických letů. Raketa Atlas V jí udělila rychlost 16,26 kilometru za sekundu.
V únoru 2007 se sonda zhoupla na houpačce gravitačního pole Jupiteru a získala ke své rychlosti ještě dalších 3,89 km/s. V současnosti je od naší planety už asi 30,8 astronomických jednotek (výpočet její současné vzdálenosti je možno najít zde.). Jedna astronomická jednotka je průměrná vzdálenost Země od Slunce, tedy asi 150 milionů kilometrů.
