Jupiterovu oběžnici Europu není třeba zdlouhavě představovat. Většina čtenářů si asi vzpomene, že je pokrytá ledovým krunýřem, pod nímž téměř jistě šplouchá tekutý oceán. V Laboratoři tryskového pohonu (JPL) nedávno proběhl pokus, který by mohl pomoci objasnit vlastnosti ledu.
Ve druhém desetiletí jednadvacátého století se výprava k Europě zdá být jedním z nejdůležitějších cílů lidstva. Bohužel, situace kosmických agentur (zejména finanční) jí nepřeje. Ačkoliv existuje mnoho plánů na vyslání sondy, nikdo neví, kdy k němu dojde. Kevin Hand a Robert Carlson z JPL se proto pokusili vytvořit si kousek Europy na Zemi. Vytkli si za cíl odhalit složení rezavých fleků a čar, které se táhnou po povrchu měsíce. Zejména mladší z nich by mohly prozrazovat něco o složení oceánu.
Hand a Carlson tvrdí že část skvrn vytváří mořská sůl vystavená účinkům silného radioaktivního záření, nebo že se jim svou barvou aspoň velmi podobá. Proč to silné radioaktivní Záření? Protože povrch měsíce bombardují radioaktivní částice rovněž.
Led dostává dávku 5,4 Sievertu za den. Pro srovnání - obyčejný banán vydává záření asi 0,098 miliontin Sievertu. Nejozářenější pracovník při havárii jaderné elektrárny Fukušima dostal dávku 0,57 Sievertu. Pokud byste se na Europě zdrželi čtyřiadvacet hodin, hrozila by vám pravděpodobně vážná nemoc nebo smrt.
Silnou radiaci na povrchu Europy způsobuje magnetické pole Jupiteru, které k povrchu měsíce neustále vystřeluje elektrony a atomová jádra. Je to přírodní urychlovač částic. Hand a Carlson použili urychlovač umělý.
Bombardovali proudem elektronů různé materiály podrobené teplotě, jež panuje na povrchu měsíce. Pak měřili, jakou budou mít barvu, respektive jakou část slunečního záření budou odrážet. V časopise Geophysical Research Letters tvrdí, že barvě fleků na Europě nejlépe odpovídá směs obyčejné soli a vody.
Myslí si, že sůl pochází z oceánu pod ledem. Barvu soli ovlivňovala také doba, po kterou byla drastickým podmínkám vystavena. To by mohlo vědcům umožnit spočítat věk různých útvarů na povrchu měsíce.
