Chvílo se zdálo, že se při průletu žhavou sluneční atmosférou vypařila. Pak ji ale astronomové znovu našli. Kometa ISON přežila vlastní smrt.
Vlasatici objevila 21. září 2012 dvojice astronomů - Bělorus Vitalij Nevski a Rus Arťom Novičonok - pomocí dalekohledu International Scientific Optical Network (ISON), podle něhož dostala své označení ISON.
Kometa se podle odborníků nejvíce přiblížila ke Slunci na 1,2 milionu kilometrů ve čtvrtek v 19.37. Při nejbližším přiblížení prolétala vlasatice sluneční atmosférou rychlostí přesahující 350 kilometrů za vteřinu. V prostředí, do něhož se přitom dostala, dosahuje teplota 2760 stupňů Celsia. To je dost na vypaření nejen ledu, ale celého jádra komety.
Astronomové použili všechny možné solární teleskopy, aby ji zachytili, až se opět vynoří po obletu Slunce. Zdálo se, že marně.
"Nevidím vůbec nic, co by se vynořilo zpoza slunečního disku," prohlásil astrofyzik Karl Battams z Námořní vědecké laboratoře ve Washingtonu při živém vysílání televize amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA). "Je smutné, že to podle všeho skončilo takhle, ale o téhle kometě ještě zjistíme víc," dodal.
O několik minut později ale vyšlo najevo, že aspoň část kometárního jádra průlet přežila. Před setkáním se sluneční atmosférou astronomové spekulovali, že pokud by kometa přiblížení k hvězdě přečkala, měla být během jednoho či dvou týdnů viditelná pouhým okem ze Země. I proto se o ní psalo jako o "kometě století". Momentálně to ale, podle blogu astronoma Karla Battamse z americké Planetární společnosti, není jasné.
