Astronomové objevili oblak mezihvězdného plynu, ve kterém vznikají nové hvězdy s neobvykle vysokou účinností. Odhadují, že mrak zkonzumuje a rozptýlí sám sebe do deseti milionů let.
Hvězdy málokdy vznikají o samotě. Většinou se rodí v oblacích mezihvězdného plazmatu. Čím víc hvězd v takovém oblaku vznikne, tím víc ho však jejich světlo rozptyluje. Podobný, leč daleko silnější účinek mají i exploze hvězd, které se na konci svého života mění na supernovy. Proto platí, že čím je takový mrak ve formování hvězd efektivnější, tím kratší dobu existuje. Pojídá totiž sám sebe. To je důvod, proč většina podobných mraků, které dnes astronomové znají, včetně těch v naší vlastní Galaxii s velkým G, tvoří hvězdy prachbídným tempem.
Skupina vědců v čele s Jean Turnerovou z Kalifornské univerzity ale našla mrak, který je v tvorbě nových hvězd neobvykle efektivní. V časopise Nature odhadují, že na ně dokáže přetvořit asi padesát procent plynu, z něhož se skládá. Mraky v naší Galaxii jsou účinné přibližně desetkrát méně. Oblak je v trpasličí galaxii NGC 5253. Ta od nás leží přibližně 11,4 milionu světelných let a je asi stokrát menší než Mléčná dráha.
Mračno, které astronomové astronomové označují jako "mrak D," a které kvůli své vysoké účinnosti v tvorbě hvězd asi nevydrží dlouho pohromadě, je horké, husté a malé. Je přibližně miliardkrát jasnější než Slunce. Viditelné světlo jeho hvězd však tlumí plyn, do kterého jsou zachumlány, takže ho vědci museli pozorovat v oblasti radiového záření.
Útvary podobné mraku D vznikají v dnešním univerzu pravděpodobně jen vzácně. Část astronomů si dokonce dlouho myslela, že už ani vznikat nemohou. Když byl vesmír mladý, byly ovšem častější. Studiem mraku D proto mohou astronomové vylepšit svou představu, jak vypadaly galaxie v minulosti.
