V roce 1983 proletěla Saturnovými prstenci kometa. Tehdy si toho nikdo nevšiml. Téměř třicet let starou událost astronomové rekonstruovali až nyní díky studiu podivného chování prstenců, které se vlní jako hladina rybníka, do níž někdo hodil kámen.
Ledové krystalky v prstencích se pohybují nahoru a dolů ve vlnách vysokých dva až dvacet metrů. Původně dlouhé vlny se postupně zkracují, takže prstence mají čím dál jemnější strukturu. V současné době jsou rozestupy mezi vlnami 30 až 80 kilometrů.
Vědecký tým vedený Matthewem Hedmanem z Cornellovy univerzity vytvořil matematický model simulující chování prstenců. Díky němu bylo možno "přehrát" vývoj událostí pozpátku a vrátit se až do roku 1983, kdy neznámá kometa do prstenců narazila.
Astronomy překvapilo, že stopy po srážce lze pozorovat tak dlouho. Všimli si jich při analýze snímků pořízených v roce 2009 sondou Cassini. Sluneční světlo dopadající šikmo na prstence odhalilo jejich nečekanou povrchovou strukturu.
Vlny kolem Jupitera
Stejný jev pozoroval jiný tým pod vedením Marka Showaltera ze SETI institutu i u méně známých měsíců planety Jupiter. V jeho případě se podařilo odhalit srážky dokonce se dvěma kometami. O té z roku 1994 astronomové věděli - s Jupiterem se tehdy srazila kometa Shoemaker-Levy 9. Model však odhalil ještě jednu starší srážku z roku 1990.
Snímky zvlněných Jupiterových prstenců pořídla v letech 1996 až 2000 sonda Galileo a v roce 2007 sonda New Horizons.
Vědci o svých objevech informují ve dvojici článků v aktuálním vydání časopisu Science.
