Ultrakompaktní trpasličí galaxie jsou podivné objekty. Mívají jen pár miliard hvězd, což je stokrát méně než velké spirální galaxie, jako je ta naše. Vědci už dlouho přemýšlejí, kde se mohly vzít.
Výzkum maličké hvězdné soustavy obíhající obří eliptickou galaxii M60, vzdálenou od nás pětapadesát milionů světelných let, by mohl pomoci jejich původ objasnit. M60 má oběžnic víc. Na tuhle vyšlo katalogové označení M60-UCD1. Má přibližně kulovitý tvar a hmotnost odpovídající asi 120 milionům hmotností Slunce. To je na galaxii málo. Například hmotnost Mléčné dráhy odhadují vědci na 0,8 až 1,5 bilionu hmotností Slunce. Skupina výzkumníků vedená Antilem Sethem z Utažské univerzity teď přišla s teorií, že trpasličí galaxie hostí ve svém středu supermasivní černou díru.
Všechny důkazy zveřejnili vědci v časopise Nature. Nejpádnější z nich je výpočet pohybů hvězd uvnitř galaxie. Vědci na jeho základě tvrdí, že černá díra ve středu záhadného objektu musí mít hmotnost asi jednadvacet milionů hmotností Slunce. To je přibližně osmnáct procent její hmotnosti celkové. Tak těžká černá díra by se dala čekat ve středu až šedesátkrát větší hvězdné soustavy.
Nenasytná sousedka
Seth a spol. tvrdí, že malá galaxie je jen zbytek větší hvězdné soustavy. Tu podle jejich názoru připravila o většinu hmoty sousední M60, kterou obíhá. "Neznáme žádný jiný způsob jak udělat tak velkou černou díru v tak malém objektu," prohlásil Seth. Teorii potvrdila i počítačová simulace, jejíž animovaný výstup výstup si můžete pustit na níže vloženém videu. Astronomové znají ultrakompaktních trpasličích galaxií podobných M60-UCD1 spousty. Pořád si ale nejsou jistí, kde se vzaly. Mohly by to být jen obří shluky hvězd.
Když už má obří černou díru ve svém středu M60-UCD1, dá se snad předpokládat, že ostatní podobné objekty jsou na tom stejně. Pokud to tak je, mohly by být jádry hvězdných soustav, které jejich sousedky připravily před dávnou dobou o většinu hmoty, všechny ultrakompaktní trpasličí galaxie. Aby se to dalo říct s jistotou, bylo by třeba najít supermasivní černé díry v jádrech většího množství podobných objektů. Když už se to povedlo jednou, půjde to teď vědcům snadněji.
Není to jisté
Hodí se ovšem poznamenat, že ačkoliv je přítomnost obří černé díry ve středu M60-UCD1 pravděpodobná, není zatím jistá. Nedá se vyloučit, že jádro galaxie skrývá těžký a hustý shluk obyčejných hvězd nebo nějakého typu hvězdných pozůstatků. Přítomnost černé díry podporují vedle už zmíněného gravitačního působení i pozorování enigmatické galaxie v rentgenové oblasti. Astronomové se ji chystají prozkoumat ještě v radiových vlnách, aby si byli jistější.
Pokud by se jejich teorie potvrdila, znamenalo by to, že je supermasivních černých děr ve vesmíru asi dvakrát víc, než to dosud vypadalo. Černá díra je objekt, v němž je hmota natolik namačkána, že vytvoří uzavřenou oblast prostoru, z níž nemůže nic uniknout. Hranici, po jejímž překročení už není návratu, se říká horizont události.
Supermasivní černé díry v jádrech galaxií neustále polykají další a další hmotu. Proti běžným černým děrám, které vznikají při kolapsu hvězd, mají menší hustotu. Může vycházet i menší než hustota vody. V okolí menších černých děr také působí slabší slapové síly, jež mají sklon natahovat všechny do nich padající objekty jako špagety.
