Naše planeta je obklopená bublinou magnetického pole. Naráží do ní částice, které neustále chrlí naše mateřská hvězda. Říká se jim sluneční vítr. Srážky mohou rušit rádiovou komunikaci.
Fyzikové se snaží vzájemnému působení magnetického obalu Země a slunečního větru porozumět, zčásti z praktických důvodů a zčásti ze zvědavosti. Částice vyvrhované Sluncem ruší všelijakou elektroniku, na níž je naše civilizace čím dál tím víc závislejší. Rozhraní je však zároveň také přirozená laboratoř, jejímž prostřednictvím mohou vědci proniknout do tajů přírody. Nový výzkum Shivy Kavosiho a Joachima Raedera z Newhampshireské univerzity, který vyšel v časopise Nature Communications, je motivovaný spíš druhou ze zmíněných pohnutek. Někdy v budoucnosti by ale mohl mít i praktické uplatnění.
Kavosi s Raederem tvrdí, že v místech, kde se zemské magnetické pole stýká se slunečním větrem, objevili takzvané Kelvinovy-Helmholtzovy vlny. Je to zvláštní druh poruchy, který vzniká, když se rychlá kapalina pohybuje na povrchu pomalé. Můžete si to prohlédnout na níže vložené animaci.
Asi nejznámější příklad takové dvojice kapalin je mořská voda a vzduch, na jejichž rozhraní vznikají zalomené vlny, po nichž jezdí surfaři. Na stejný druh vln se ale dá narazit ve spoustě dalších prostředí, například v mracích, ať už na Zemi nebo na jiných planetách, nebo na povrchu Slunce.
Fyzikové studující zemské magnetické pole věděli, že stejný typ vln vzniká i v místech, kde se zemské magnetické pole stýká se slunečním větrem. "Byly však považovány za relativně vzácné. Mělo se za to, že se objevují jen ve speciálních podmínkách," prohlásil Kavosi. To se však nepotvrdilo. Naopak. "Vyšlo najevo, že mohou objevit v jakýchkoliv podmínkách a jsou daleko častější. Jsou přítomné dvacet procent času."
Vědci použili k odhalení vln celkem čtyři kosmické sondy. První z nich byla družice ACE, vypuštěná už v roce 1997 a určená ke studiu sluneční atmosféry. Zbylé tři byly družice z programu THEMIS, vypuštěné v roce 2007. Pozorují zemské magnetické pole.
