Alkoholismus v Africe
"Zabij mě rychle", jmenuje se kořalka v Keni. A zabíjí

Cosmas Asoha chodí každé ráno před prací a každý večer cestou z ní za Florence Aumaovou, ale nejedná se o milostná dostaveníčka: Asoha by nevydržel bez pravidelné skleničky jejího domácího alkoholu changaa.

Přichází do jejího skromného domu v nairobském slumu Kibera, sotva se probudí, a večer se staví, než jde spát. Skleničku vypije přímo na místě, s devětatřicetiletou ženou sdílí určitý pocit spiklenectví, píše deník Los Angeles Times. Nelegální domácí alkohol je běžný po celé subsaharské Africe, zvláště v chudých komunitách, kde si jen málo lidí může dovolit alespoň pivo. V Keni je 85 procent spotřebovaného alkoholu nelegální, odhaduje Světová zdravotnická organizace. Alkoholismus zhoršuje společenské problémy, jako je chudoba či násilí, ale má i přímé zdravotní dopady.

Changaa (což znamená "zabij mě rychle") je často kontaminovaná metanolem, ale i kerosinem či kyselinou z baterií, které oslepují či zabíjejí mnoho pijanů. Policisté ale v nelegálních palírnách objevili i mrtvé krysy, spodní prádlo či stopy fekálií, napsal týdeník The Econoimst. Jen za letošní červenec takto zemřelo ve zhruba milionové Kibeře 23 lidí, vláda se marně snaží s nelegální produkcí bojovat.

Na prezidentův podpis čeká zákon, který by legalizoval produkci changaa, samozřejmě při dodržení nutných podmínek - směly by ji prodávat jen povolené podniky, a to v náležitě označených lahvích. Těžko však odhadovat, kolik domácích výrobců by vůbec mohlo takovým podmínkám vyhovovat.

Jinou cestu prosazují pivovary, tlačí na vládu, aby snížila daně a tím zlepšila konkurenceschopnost legálního alkoholu. Ale i s nižšími daněmi by nebyla situace příliš vyrovnaná - sklenička changaa přijde na padesát centů, polovinu ceny piva. A samozřejmě je silnější.

U Florence Aumaové v zapadlé uličce sleduje několik policistů primitivní keramickou aparaturu na planoucím ohni. "Čekají tu na svůj podíl," mručí Aumaová, spíš znuděně než naštvaně. Dává jim obvyklý úplatek, ekvivalent dvou set korun. Malý chlapec se mezitím bez větších skrupulí někomu vyčurá do sandálů. "Je to tak trochu jako rodina. Děti jsou všude kolem," říká Asoha. "Je teď pro mě jako máma. Máme si toho tolik co říct."

Bez kořalky ani ránu 

Jeho otec byl opilec, matka abstinentka. Přišel do Kibery z malého města jako náctiletý a šokovalo ho pití a rvačky. Jednou viděl, jak zbili a zaživa upálili zloděje; týden nemohl spát. Ale nakonec si zvykl, jako většina mužů začal postupně pít a skončil jako alkoholik.

"Když si dám skleničku, odemkne to mou mysl," svěřuje se. "Když pijete, všechno je najednou OK." A to potvrzuje i paní domácí. "Neudržíte ani tužku, dokud se nenapijete."

Asoha se živí jako tiskař, a dokud odvádí svou práci, jeho zaměstnavateli na pití nezáleží. Stejně tak si Aumaová ověřila u jeho manželky, že Asoha nezanedbává rodinu, a tak jí svědomí nebrání mu nalít.

Alkohol začala vyrábět před čtrnácti lety, když jí zemřel manžel, nedokázala najít jiný způsob obživy. Ujišťuje, že do něj nepřidává nic nebezpečného - má jen pár desítek pravidelných zákazníků a nemůže si dovolit je zabít.

Na konci měsíce, když mají její hosti peníze, dělá Aumaová alkohol slabší, před výplatami se naopak chtějí opít za minimum. A podle ní ani pití není nijak nebezpečné pro společnost. "Když jsou muži opilí, jen leží. Jdou domů, nebo se svalí na zem. Nemají čas na kradení či znásilňování žen."

Na svou silnou, ale chuťově vyváženou pálenku je hrdá a také je ráda, že uživí svoje děti. Ale přece ji trápí svědomí, má strach z vězení. A každou neděli v kostele, když kněz káže o zlu domácí výroby alkoholu, má za to, že každý myslí právě na její hříchy. "Mají pravdu, není to správné. Ale není jiný způsob, jak bych si pomohla."