Střílejte jen góly
Babča pacifikuje ekvádorské gangy fotbalem

Ekvádor patří mezi horká místa latinskoamerických drogových válek, na ulicích působí gangy všech velikostí a mají významný dopad na život celé společnosti. Naději se mladíkům v osidlech kriminality snaží nabídnout jednasedmdesátiletá mírová aktivistka Nelsa Curbeloová, s babičkovskou autoritou buduje Barrios de Paz - čtvrti míru. Její práci poodhalují filmaři John Dickie and Ioan Grillo na stanici al-Džazíra.

Bývalá zdravotní sestra a učitelka Curbeloová dokázala takřka vymýtit násilí z největšího a patrně nejnásilnějšího města Ekvádoru, Guayaquilu. Ze tří milionů obyvatel patří šedesát tisíc k některému ze dvou set gangů, napsal magazín Ode, a krvavé vyřizování účtů přímo na ulici a boje o vliv patřily k běžnému koloritu. I loni tam násilím zemřelo šest set lidí, z velké části právě kvůli organizované kriminalitě.

Dlouhým pozorováním a povídáním si s mladými gangstery však Curbeloová našla cestu, jak ze spirály násilí ven. "Ti lidé jsou stejní jako vy nebo já. Jen jsme měli jiné příležitosti. Potřebují šanci proměnit sebe sama a prostředí, jež jim to umožní," řekla filmařům.

Násilí gangů je problémem po celém kontinentu, většina vlád se situaci snaží řešit silou. Těžko se však vyhnou obětem mezi civilisty, naopak hrozí další eskalace násilí. Jenže babi Curbeloová dokáže mladíkům nabídnout cestu, jak složit zbraně a uniknout pouličním krutostem. Na rozdíl od jiných sociálních pracovníků pracujících s gangy Curbeloová neodsuzuje jejich kulturu a prostředí. Naopak chválí pozitivní aspekty jako týmovou práci, závazky, pocit sounáležitosti a rychlou komunikaci. Instinkt sdružovat se je podle ní naprosto přirozený, zvlášť v tak "neférové a nerovné společnosti". A dokonce přitom pracuje i s gangsterskými bossy. "Organizace gangů mohou být využity k dobru. Když je jejich člen nemocný, ostatní se o něj často postarají. Je lepší pracovat s nimi než proti nim."

Sama Curbeloová chodila do nejhorších slumů ekvádorských měst, bavila se přímo s nejtvrdšími vůdci gangů a získala si jejich důvěru. "Přišla za mnou na návštěvu do vězení. Naslouchá, rozumí a nabízí rady. Je to ohromná lidská bytost," vzpomíná Jorge Arosemena, obávaný vůdce gangu Iron Nation.

Díky důvěře dokázala zprostředkovat příměří mezi gangy a vládou. Mnozí bossové souhlasili, protože už nezvládali svůj násilný životní styl, nutnost pořád si hlídat záda před rivaly.

Když odevzdali zbraně, pomohly úřady těmto lidem rozjet živnosti, a to i přes odpor mnohých politiků, podle nichž gangsteři zaslouží trest, ne amnestii.

"Zdaleka nejhorší věcí, co jsem pochopila, je, že útoky a zabíjení ostatních je způsob, jak říci 'jsem tady.'" Hledá proto alternativy, jak se mladí mohou ukázat.

Jednou z nejefektivnějších metod je fotbal, jehož popularitu v Latinské Americe netřeba zdůrazňovat. A i když se tady utkávají drsňáci jako Pablo se šesti jizvami od kulek s kádrem Latin Kings, hra je až překvapivě umírněná. Podle babčiných pravidel týmy dostávají zvláštní body za čistou hru i za kreativní tanečky a oslavy gólů a když skóruje holka, počítá se to za víc.