Šest let po teroristických útocích na USA řeší obyvatelé New Yorku otázku, nakolik úřady podcenily zdravotní riziko jedovatého prachu po zřícení „Dvojčat", a znovu zkoumají roli bývalého starosty a prezidentského kandidáta Rudyho Giulianiho.
Rudy Giuliani (63) je právě v čele dvou zcela protichůdných žebříčků. Jako uchazeč o funkci prezidenta Spojených států ve volbách, které se budou konat příští rok na podzim, vede peloton republikánských kandidátů. Příznivci strany, k níž patří i nynější prezident George Bush, ho podle posledních průzkumů ve většině amerických států zatím považují za nejpřijatelnější budoucí hlavu unie.
K TÉMATU TAKÉ: New York šest let poté: Manhattan kypí životem
Amerika si připomíná 11. září
Nestihla jsem se rozloučit, lituje dcera oběti
Bin Ládin vydal k 11. září další video
V New Yorku, který měl Giuliani pod palcem osm let do konce roku 2001, je tomu přesně naopak. Někteří Newyorčané mu přitom vyčítají v podstatě to, co zbylá část Američanů obdivuje - jeho reakce na teroristický útok 11. září před šesti lety.
Neochvějný a neoblíbený
Na prvním místě žebříčku neoblíbenosti je Giuliani zejména u čtyř skupin sdružující rodiny obětí 11. září a lidi, kteří se bezprostředně po útoku zapojili do záchranných akcí. Koncem srpna ho veřejně vyzvali, aby alespoň zůstal zticha, když už se chce zúčastnit vzpomínkové akce i během šestého výročí útoku (Giuliani přitom nechyběl ani při jedné vzpomínce na oběti v uplynulých letech).
Plánovaný projev by podle nich totiž mohl využít k vlastní propagaci jako součást prezidentské kampaně. Faktem je, že o hrozbě terorismu mluví Giuliani v předvolební kampani dost často. Například minulý týden při návštěvě v Mississippi sliboval, že každou „obec" připraví na teroristický útok a jiné katastrofy.
Odpůrce má Giulini také v celonárodním odborovém svazu požárníků International Association of Fire Fighters. Ten v červenci umístil na své internetové stránky video, na němž ho kritizují členové požárního sboru i rodiny obětí. Vyčítají mu, že centrálu pro řešení krizových situací umístil do Světového obchodního střediska, přestože teroristický útok v roce 1993 naznačil, jak kýženým cílem jsou tyto budovy pro teroristy.
Požárníci ho také viní ze smrti 121 kolegů, kteří zahynuli v troskách druhé zřícené budovy. Giuliani prý požárníky vybavil špatnými vysílačkami, takže mnozí z nich neslyšeli včas rozkaz k evakuaci. Video možná nemělo takový ohlas, jaký si autoři představovali, nicméně nejde o nějaký přehlédnutelnou drobnost. Celonárodní odborový svaz požárníků má na 280 tisíc členů.
Azbest a olovo
Šest let po teroristických útocích je stále aktuální otázka, zda se úřady a jejich šéfové bezprostředně po útocích zachovali správně. Už skoro rok mnoha diskusím dominují spory o to, jak dlouhodobý dopad může mít toxický prach ze zřícených budov na zdraví záchranářů i obyvatel jižního Manhattanu a okolí (viz TÝDEN č. 17/07).
Řada lidí pomáhajících s odklízením trosek má pocit, že nedostala pravdivé informace o vysokých hladinách azbestu, olova nebo dioxinů a příslušné vybavení, například respirátory. U federálního soudu je žaloba osmi tisíc lidí na město New York.
Před právním podvýborem sněmovny reprezentantů letos v červnu obhajovala svoje někdejší kroky šéfka vládní Agentury pro ochranu životního prostředí Christie Whitmanová. Jen sedm dní po útocích ujišťovala Newyorčany o tom, že na Manhattanu „je vzduch bezpečný k dýchání a voda k pití". I tentokrát se oháněla experty, přestože už v roce 2003 hlavní inspektor agentury dospěl k závěru, že pro tak hbité ujišťování Whitmanová neměla dostatek odborných podkladů.
Popel a stres
Mnoho lidí trpí po šesti letech chronickým kašlem, který postupně přechází v astma. Podle nedávno zveřejněné studie založené na datech z World Trade Health Registry, který sleduje celkem 71 tisíc lidí, se astma rozvinulo u 3,6% z 25 tisíc záchranářů, což je dvanáctkrát víc než je běžné pro dospělou populaci za stejnou dobu (viz TÝDEN č. 36/05 a 36/06).
Nejvíce jsou ohroženi ti, kdo pracovali na troskách či v jejich blízkosti více než tři měsíce. K dalším nemocem spojovaným s působením jedů ze vzduchu patří refluxní choroba, která se projevuje zvýšenou produkcí kyseliny solné a může vézt až ke vzniku žaludečních vředů. Některé studie ovšem spojují vlivy jedů v ovzduší také s rychlejším rozvojem rakoviny u některých postižených.
V soudních sporech bude ale přímou souvislost mezi znečištěným vzduchem, jednáním úřadů a vznikem chorob nejspíš těžké prokázat. Odborníci se totiž dost často zdráhají přesně říci, jako podíl může mít prach a jaký otřesená psychika.
Dobře to dokládá případ právničky Felicii Dunn-Jonesové (42), která měla kancelář jen blok od budov Světového obchodního střediska (WTC). Po pádu první věze se ocitla uprostřed prachového víru, několik týdnů poté začala kašlat a o pět měsíců později 10. března se její dech zastavil. Zemřela na sarkoidózu, poruchu imunity, která se projevuje v plicích, ale napadá i další orgány. Záněty nakonec způsobí odumření plicní tkáně a postižený člověk se udusí. Víc než pět let trvalo, než se Felicia Dunn-Jonesová oficiálně stala 2750. obětí útoku 11. září.
Letos 25. května hlavní vyšetřující lékař města New York Charles Hirsch připustil, že mračna prachu z první věže zhoršila její stav a přispěla k smrti. Odborníci ale říkají, že tato nemoc se obvykle nevyvíjí tak rychle a může mít chronický charakter, aniž by ohrožovala život pacienta.
Přesný mechanismus vzniku není znám, ale zřejmé je, že ji podobně jako jiné poruchy imunity spouští kombinace podmínek, mezi nimiž hraje významnou roli stres. Rodina Dunn-Jonesové už dříve dostala odškodnění z federálního fondu ve výši 2,6 milionu dolarů a její jméno bude vyryto na památníku obětem, který se má otevřít v roce 2009. Přesto se doktor Hirsch domnívá, že právnička nemoc pravděpodobně měla už před 11. zářím.
Nebude to levné
V první půlce léta přinesl list New York Times (jinde nepublikovaný) pesimistický odhad amerických vládních úředníků. Podle Národního institutu pro bezpečnost a zdraví v zaměstnání (National Institute for Occupational Safety and Health) mohou výdaje na léčení těch, kteří pracovali na „ground zero", stoupnout do konce letošního roku z šesti milionů dolarů měsíčně na dvacet milionů.
Od loňského pátého výročí útoku se do programu monitoringu a léčby totiž hlásí v průměru 500 lidí měsíčně, což je více než měsíční průměr v letech 2004 až 2006. Uvedená čísla přitom nikdo nemůže moc zpochybňovat, protože vycházejí z odhadů jak Lékařského centra Mount Sinai, tak Nemocnice Bellevue a dalších tří klinik, které patří ke konsorciu určenému k péči o postižené z 11. září 2001. Navíc pacienti údajně trpí mnohem intenzivnějšími příznaky, protože tak dlouho váhali, než se do programu zapojili.
Foto: ČTK
