Plánování ad absurdum
Zářný příklad šílenství na Kubě

Možná největší přínos na poli posedlosti socialistického systému plánováním je OFICODA, kancelář kontroly potravin. Je to bezpochyby nejpokročilejší forma dozoru, jaká kdy byla nad obyvatelstvem vykonávána.

Tyto obecní kanceláře mají podobně jako v šachách, kde se zapisuje každý pohyb, aby se zaznamenala historie partie, ve svých objemných svazcích listin záznam každého kroku jedince, každé změny bydliště, každého kila snědené rýže, cukru, měsíc za měsícem, každých narozenin dítěte a jeho dortu, každého kuřete, výbavičky pro miminko, diet, je to úplná změť údajů zaznamenaných do nejmenšího detailu.

Zákon, který uvedl v činnost systém kanceláří kontroly potravin na Kubě, se dá považovat za zářný příklad šílenství tvůrců ideologie socialistické revoluce, bytelné soukolí zákonů, které řídilo paternalistické rovnostářství považované za výchozí předpoklad, jenž se v delším horizontu přelil do aktualizace modelu prostřednictvím systému reforem spočívajících v omezení příspěvků, zrušení prebend a bezplatných výhod a povolení samostatné výdělečné činnosti.

Hory lejster, které zaplňují obecní kanceláře kontroly potravin na celé Kubě, před sebou viděly projít za poslední půlstoletí miliony Kubánců, kteří kvůli úředním formalitám vyžadovaným pro život v socialistické společnosti informují kontrolory společnosti o každém kroku, který udělají.

Tento byrokratický systém je tak důmyslně komplikovaný, že se může zašmodrchat, pokud jedinec něco z nudného papírování nesplní. Například před třemi lety se v domě v Playa - kde žijí její rodiče - narodila Beily Mariam. Rodiče s novorozenou museli jet až do Palma Soriano, aby ji mohli zapsat a přihlásit do kanceláře kontroly potravin, a to jen z toho důvodu, že matka Beily Mariam neměla trvalé bydliště v Havaně.

Jiný podobný případ se stal Genarovi, 57letému obyvateli čtvrti Ramirito v Santa Fé, kterému se sice jeho tři děti narodily a vyrostly v Havaně, avšak nikdy je nemohl přihlásit v kanceláři kontroly potravin v Playa, ale musel to udělat v Camaguey, protože neměl změněnou adresu. Problém vyřešil až za mnoho let, když si ho za drobný dárek vzala sousedka s trvalým bydlištěm v Havaně.