Ztracené dějiny
Číňané zničili svou historii na fotografiích. Teď po ní pátrají

Čínské fotografické archivy nesahají dále než do 70. let minulého století, prakticky všechny dřívější snímky totiž byly zničeny. Hrstka fotografií, které přežily, je přechovávána převážně mimo čínské území. Experti nyní pracují na projektu, jehož cílem je shromáždit dobové snímky na internetu, napsal zpravodajský server BBC.

Před 12 lety zaklepal na dveře britského profesora Roberta Bickerse student pekingské univerzity. Přijel prý studovat básníka Johna Keatse, ale věděl také, že Bickers je odborník na čínsko-britské vztahy na Bristolské univerzitě.

Student dostal grant na cestu do Británie, aby našel historické fotografie pekingské univerzity. "Protože v Číně žádné nemáme," vysvětlil.

Číňané v poslední době dychtí po dobových fotografiích a knihy s obrázky dokladujícími minulost země jdou na dračku. Bouřlivý vývoj Číny ve 20. století má totiž na svědomí zničení téměř veškerých fotografických archivů. Ty padly za oběť buď čínské občanské válce, japonské invazi, či nástupu komunistů k moci.

Vláda zakladatele komunistické Číny Mao Ce-tunga považovala minulost za "dobu temna", která má být vymazána z paměti ve prospěch nové Číny. Kulturní revoluce v 60. letech destrukci dokončila.

"Měl-li člověk jen trochu rozumu, brzy zjistil, že musí zničit své soukromé rodinné záznamy, než přijdou Rudé gardy a najdou důkazy o jeho buržoazní, kontrarevoluční minulosti. Třeba, že dotyčný podle tehdejší módy popíjel kávu v kavárně," uvedl Bickers.

Záběry z dovolené, obrázky svatebčanů a dětí z fotografických ateliérů, to vše mohlo znamenat nebezpečné usvědčení. A tak Číňané nelítostně likvidovali vlastní snímky a přispívali tím k vymazání více než 150leté fotografické historie.

Není divu, že většina snímků z Číny přežila na půdách a ve skříních cizinců, především Britů, jejichž příbuzní v Číně kdysi žili a pracovali. Profesor Bickers nyní vede projekt, jehož cílem je shromáždit co nejvíce fotografií z čínské minulosti a dát je k dispozici zdarma na internet. Jako první vyvěsil na web portréty dvou tisíc britských policistů, kteří pracovali pro šanghajskou městskou policii.

Následně se mu ozvali jejich příbuzní, že vypátrali další snímky. "Objevili spousty obrázků čínské společnosti, kultury a lidí. Nic podobného jsem do té doby neviděl," poznamenal Bickers. Nyní fotografie proudí ze všech koutů světa a zachycují velkou šíři témat i oblastí Číny.

Britové - podnikatelé, misionáři, celníci či policisté - působili všude, i na velmi odlehlých místech, kde jen málo místních obyvatel vlastnilo fotografický aparát.

Některé sbírky, jako ty od Tity Haywardové a Audrey Greggové, líčí dětství v privilegované společnosti, lehkovážně vedený život uprostřed zástupů čínských sloužících.

Jsou tu ale i nechtěně kontroverzní snímky pořízené policistou Williamem Armstrongem, zachycující baculaté, spokojené čínské sedláky ve 20. letech, zatímco komunistická propaganda hlásala, jak v té době rolníci trpěli a hladověli.

Alba George Warrena Swirea registrují obchodní zájmy firmy John Swire & Sons. Jeho záběry skladišť a doků se mohou zdát tematicky nudné, to však vynahrazují pečlivě připravené a citlivě volené kompozice i skutečnost, že tyto scenérie již dávno neexistují.

Rychlý rozvoj čínských měst přinesl rozsáhlé bourání historických budov i celých čtvrtí, jež byly nahrazeny mrakodrapy. Stará zákoutí zůstávají již jen v myslích pamětníků či na podobných fotografiích.

Jedním z pokladů vznikající sbírky jsou snímky politika Čínské národní strany (Kuomintangu) a diplomata Fu Ping-čchanga. Fu byl talentovaný fotoamatér a jeho fotografie zachycují i elitu Kuomintangu.

Když vláda nacionalistů v roce 1949 padla, Fu byl poslán do exilu, ale před odjezdem ještě stihl zařídit propašování svých dokumentů do Francie. Sám už je nikdy nespatřil, ale počátkem 70. let jeho synovi Johnnymu zatelefonoval Fuův bývalý tajemník Čchen Ting a pozval ho do svého domu na pařížském předměstí Saint-Cloud, kde žil posledních 20 let.

Johnny tam nalezl jako dar od svého otce tucet kožených kufrů plných fotografií, deníků a maleb. "Když Japonci zaútočili, žili jsme v Macau.

Bylo mi teprve dvanáct let," vzpomíná nyní 83letý muž, jenž v současnosti bydlí v britském hrabství Lancashire. "Kvůli otcově postavení jsme museli uprchnout. Šli jsme pěšky nepřetržitě sedm dní a pili vodu z rýžových polí.

Měl jsem štěstí, že jsem přežil," dodal. Bickers odhaduje, že každý desátý Brit má historické vazby na Čínu, a rád by i jejich snímky přidal do své internetové kolekce. "Tyto fotografie jsou dokladem britské nadvlády nad Čínou, dokladem ponížení čínského národa. Vnímám to jako jistý způsob restituce, vrácení Číně toho, co jí bylo odebráno," řekl.