Ekologická hrůza
Hora smetí uprostřed ráje. Maledivy nevědí, co s odpadky

Z letadla nabízejí Maledivy malebný pohled na azurové moře a ostrovy opředené korály, avšak při přistávání lze vidět oblaka kouře svědčící o ekologické katastrofě. Ostrov Silafuši, ležící půlhodinky cesty lodí od metropole Malé, je obklopen stejně jako jeho sousedé křišťálovými vodami a bílým pískem. Nikdo z turistů tam ale nevkročí a nikdo si nedovede představit, že stoupající kouř pochází z odpadků, které nahromadili turisté i místní obyvatelé.

Jedním ze zaměstnanců "ostrova-popelnice", největší skládky v zemi, je Fusin, imigrant z Bangladéše. Pracuje dvanáct hodin denně, sedm dní v týdnu a dostává za měsíc kolem 350 dolarů (zhruba 7000 korun). S jediným bezpečnostním vybavením, kterým jsou boty s kovovými chrániči, leze na horu odpadků. Po čtyřech letech, kdy byl vystaven toxickému kouři, mu slzí oči a chraptí.

Vedle krabic od ovocného džusu, shnilé zeleniny a plastových sáčků tu jsou i lahve od piva, které sice mají muslimové na souostroví zakázané, ale hojně se tu nabízí turistům. Fusinovu pozornost upoutala potápěčská helma. "Dřív jsme třídili papír, ale podnik na to už nemá prostředky," řekl správce lokality Islam Uddín, který tu pracuje už šestnáct let.

Stěžuje si na lhostejnost několika vlád a lituje, že jediným výsledkem privatizace v roce 2008, kdy skládku získala indicko-německá skupina, byly politické tahanice. Do Indie se posílají pouze plastové lahve, motory na benzin, kovy a papír, které se třídí. To je největší exportní artikl Malediv směřující do sousední země. Všechno ostatní, včetně elektroniky a baterií, se spaluje a moderní závod na zpracování odpadu přislíbený při privatizaci zůstal jen zbožným přáním.

"Elektrické články obsahují olovo. Jsou tu rovněž produkty se rtutí. To vše se může snadno ocitnout v potravinovém řetězci," prohlašuje Alí Rilvan, aktivista místní ekologické organizace Bluepeace Maledives.

Zatímco hovoří, mořské vlny olizují okraj skládky, která se od roku 1993 rychle rozšířila nejen k moři, ale i do výšky. Tvoří tak jeden z nejvyšších vrcholů na souostroví.

Rilvan cituje údaje vlády, podle nichž každý turista denně vyprodukuje 7,2 kilogramu odpadků, zatímco místní obyvatel jen 2,8 kilogramu. Milion turistů ročně trojnásobně překračuje počet stálých obyvatel souostroví.

Úřady ujišťují, že chtějí zastavit spalování odpadků a že jeden soukromý podnikatel zahájí výstavbu závodu na zpracování odpadu. Situaci by měla zlepšit i recyklace odpadu. Podle současného projektu by se mělo kontrolovat znečištění ovzduší a moře u ostrova Silafuši a skládka by se neměla rozšiřovat.

Správce skládky doufá, že získá nové stroje na přepravu a snadnější třídění odpadu. Vedle skládky stojí porouchané nakladače a buldozery.

Za Islamem Uddínem se zvedá řada palem, jichž se zbavil jeden hotel. Jejich kmeny jsou zčernalé a listy chybějí. "Jsou mrtvé," říká správce skládky.