Izrael prohrává války špionů na Blízkém východě

Na Blízkém východě sice momentálně nezuří regulérní ozbrojený konflikt, v zákulisí se ale odehrávají nesmiřitelné boje tajných služeb. Centrem špionských aktivit, které se příliš neliší od vyhlášených soubojů studené války, je Bejrút.

Západní špioni i íránští agenti, syrské tajné služby, členové Hizballáhu, Mossad, CIA... V libanonské metropoli se hraje vysoká hra. Vítězství se občas hrdě vytrubují, o porážkách se však svět dozví jen stěží.

V současnosti se tato stínová válka vyvíjí v neprospěch Izraele. Jeho tajné služby zde letos utrpěly porážky, které už teď patří mezi nejvážnější neúspěchy v šedesátileté historii. Nejrozsáhlejší síť špionů, jakou měl Izrael v arabském světě, přišla po zátazích Libanonců o řadu buněk, píše deník Le Figaro.

ČTĚTE TAKÉ: Libanon a Izrael se navzájem ostřelovaly raketami
                        Bondovský život agentů Izraele v Libanonu skončil
                        Libanon: Hizballáh zůstává silný i bez většiny

Více než sedmdesát libanonských občanů v posledních měsících obvinili ze špionáže pro židovský stát, čtyřicet z nich už zavřeli do vazby a třicet dalších stále hledají. Někteří stihli nasednout do letadla neznámo kam, jiným se podařilo překročit hranici do Izraele, se kterým je v podstatě Libanon ve válce od roku 1949.

Skuteční špioni sice nežijí v nablýskaném světě jako James Bond a jemu podobní hrdinové stříbrného plátna a zabývají se o poznání méně dobrodružnými misemi, jejich význam však hraje podobně důležitou roli.

Jádro jejich práce spočívá ve shromažďování elementárních informací v terénu, sledování každodenních pohybů protivníka a přípravě dokumentačních složek k jednotlivým cílům. Mnoho takových agentů „spí" klidně roky.

„Někteří pracují pro Izrael už léta, někdy i od začátku osmdesátých let," líčí generál Ašraf Rifí, generální ředitel libanonských Sil vnitřní bezpečnosti, které se ve velké míře podílely na zatýkání těchto špionů.

„Byli rekrutováni z rozličných důvodů: finančních, ideologických i psychologických. Jsou tu dokonce případy vydírání, sexuálního i jiného. Ale hlavním faktorem tohoto náboru byla dlouhá izraelská okupace jižního Libanonu, která propojila Libanonce s Izraelci a která určitým způsobem umožnila vztahy mezi nimi."

Složení izraelské sítě je stejně pestré jako celé libanonské populace: křesťané, sunnité, šíité, mnozí právě z okupovaných území Jižního Libanonu. Část tamních obyvatel se během konfliktu v osmdesátých a devadesátých letech přidávala na stranu Izraele a proti Hizballáhu a doteď smýšlejí obdobně.

Byl to pořádný zátah

„Jedna věc je jistá, je to pořádný zátah," komentoval úspěchy Libanonců jeden západní diplomat v Bejrútu. Izrael patrně žádal v poslední době od svých agentů příliš, velel jim víc riskovat už při odhalování vojenských cílů během války v roce 2006. „Ale tato zatčení jsou především plody práce libanonských bezpečnostních sil, jaká nemá obdoby," dodává diplomat pro Le Figaro.

Už za války s Hizballáhem roku 2006 se ukázalo, že izraelská špionážní síť v Libanonu nefungovala nijak slavně a dokonce "skočila" kontrarozvědce na falešné stopy. Moderně vybavená izraelská armáda pak ke všeobecnému překvapení nedokázala Hizballáhu zasadit nijak vážné rány, jak v listu Asia Times analyzovali Alastair Crooke a Mark Perry, ředitelé think-tanku Conflicts Forum. Nyní už i vojáci přímo v Izraeli jsou toho přesvědčení, že doposud tolik vyhlášený Mossad prohrává s Hizballáhem na plné čáře.

Jako ve všech podobných aférách, i libanonská motanice se těžko rozplétá. Hnutí Hizballáh, de facto stát ve státě, udržuje svou vlastní kontrarozvědku, někdy spolupracuje s vládními službami. Ty sice od takzvané Cedrové revoluce a odchodu syrských okupantů roku 2005 řídí sunnité loajální rodině Haríríových, ale v jejich řadách se drží spousta prosyrských agentů a důstojníků.

„Spouští jistě bylo, že si Hizballáh uvědomil rozsah izraelského pronikání," soudí diplomat. Tvrdou ránu mu zasadil úspěšný atentát na Imáda Mugníju, dvojku Hizballáhu a velitele jeho ozbrojené větve. Ten se odehrál v únoru 2008 v syrském Damašku a mnozí ho připisují právě izraelskému Mossadu.

ČTĚTE TAKÉ: V Damašku zabit libanonský terorista z Hizballáhu

Koncem téhož roku došlo k prvnímu zatýkání v řadách izraelských agentů. V listopadu Hizballáh zadržel bratry Džarráhovy a obvinil je z dvacetileté špionáže pro Izrael. Našli u nich fotografické i video vybavení či lokalizační systém GPS ukrytý v automobilu.

Ten byl rovněž vybaven pro pořizování fotek a často prý parkoval na cestě mezi Bejrútem a Damaškem, kudy jezdívají představitelé Hizballáhu. Alí Džarráh má i izraelský pas, často tam přes Kypr či Jordánsko jezdil na cvičení i brífinky. Podle libanonských zdrojů jej také vyslali na průzkum právě do té čtvrti Damašku, kde byl zabit Mugníja.

V lednu spadla klec na Josepha Sadera, který pracoval na bejrútském letišti, a záhy na majitele garáže, který dodával a opravoval auta pro Hizballáh. Při tom je ovšem napichoval štěnicemi.

Pro Mossad i generálové

Masová vlna zatýkání přišla v květnu letošního roku a to už došlo i na velké figury. Například generál Adib Alam, křesťan, dříve vedl libanonskou vojenskou rozvědku. U výslechu prý přiznal, že začal pro Izrael pracovat v roce 1998 i že na rozkaz židovského státu odešel do penze a založil agenturu, která nabízela služby asijských sloužících. Díky této zástěrce mohl často cestovat do Řecka, Itálie či na Kypr, kde předával izraelským agentům informace o pohybech libanonských vojsk.

Úspěch rozsáhlého zátahu je umocněn i obvyklou roztříštěností, v jaké izraelské sítě pracovaly. Každou špionážní buňku tvořili dva či tři lidé, pracovali samostatně a o nikom dalším nevěděli.

„Podařilo se nám prolomit jedno technické tajemství, které nám umožnilo detekovat buňky," neskrývá hrdost policejní generál Rifí. „Někteří posílali zprávy svým nadřízeným izraelským agentům, že byli zřejmě odhaleni. Dostali odpověď, že se nemají zneklidňovat. A začali jsme zatýkat." Ti, kterým se podařilo uniknout, v každém případě ukončili své aktivity.

Příběh tohoto „technického tajemství" je zřejmě spojený s další kauzou, s atentátem na libanonského premiéra Rafíka Harírího v roce 2005. Libanonská policie tehdy získala od západních služeb výkonný software k monitorování telefonických hovorů, aby mohla vraždu vyšetřit. Program umožňuje třeba objevit mobilní telefony, které jsou používány jen v určitých momentech či ze kterých se volá jen na dvě tři čísla.

Tento program měl na starosti kapitán Wissám Eid, specialista na informační technologie. „Je pravděpodobné, že díky tomu softwaru objevil spoustu věcí," domnívá se libanonský zdroj, který (ostatně jako většina dalších) chtěl zůstat v anonymitě. „Zejména o komunikaci Hizballáhu."

Věděl snad příliš o roli šíitského hnutí v atentátu na Harírího? Tak jako tak, jeho obrněný vůz rozsekala bomba v zaparkovaném automobilu, Eid byl na místě mrtev.

Jeho software se od té doby podílí na stínové válce bez hrdinů, v níž uštědřil Izraeli citelné rány. A chycení agenti? Libanon a Izrael jsou oficiálně ve válečném stavu, takže bude-li zatčeným prokázána spolupráce s nepřítelem, mohou dostat doživotní tresty vězení. Jestliže byl kvůli této spolupráci někdo zabit, pak by mohlo dojít i na tresty smrti.

Foto: Profimedia, Reuters, Wikimedia Commons