Představme si šest bývalých ředitelů CIA přiznávajících se v rozhovoru s významným filmařem k vraždám teroristů a rozkazům k zabití dalších, kritizujících prezidenta za nerozhodnost a hovořících do kamery o válce v Afghánistánu jako o nehorázné fušeřině. Podle nich je to krvavá každodenní lopota bez konce a smyslu.
Něco podobného by se samozřejmě v USA stát nemohlo. Avšak stalo se to v Izraeli, napsal k dokumentu The Gatekeepers (Strážci brány), nominovaném na Oscara, deník The Washington Post. Oním filmařem je Dror Moreh, který si sedl se šesti bývalými šéfy kontrašpionážní služby Šin Bet, zapnul kameru a nechal je hovořit. Vznikl celovečerní dokument, o němž se dá bezpečně říci, že vláda izraelského premiéra Benjamina Netanjahua by nebyla proti tomu, kdyby se ztratil. Ještě ke všemu ho částečně financovala.
Šestice mužů vedla Šin Bet v letech 1980 až 2011. Sloužili za různých vlád a v době poznamenané palestinskými protiizraelskými povstáními i teroristickými atentáty na izraelské civilisty, po nichž nebyly dodrženy zákony do všech detailů. Třeba po atentátu na autobus v roce 1984 vojáci málem dva zadržené teroristy ubili.
Dílo bylo dokončeno na rozkaz tehdejšího šéfa Šin Betu Avrahama Šaloma. "Řekl jsem, aby s tím skoncovali," vysvětlil. Rozkaz byl splněn. Jak? "Myslím, že vzali kámen a rozbili jim o něj hlavy," odpověděl.
Někteří z jeho kolegů podali svědectví o akcích hodných Jamese Bonda - explodující telefon nebo nevybíravé výslechy hraničící s mučením. Z těchto svědectví jasně vyplývá, že někdejší velitelé bezpečnostní služby dospěli k závěru, že pravicoví židovští radikálové jsou pro Izrael nebezpečnější než nepoddajní a vznětliví Palestinci ze západního břehu Jordánu.
Byl to koneckonců Žid, kdo v roce 1995 zabil premiéra Jicchaka Rabina, odhodlaného uzavřít s Palestinci mír. Šestice je zajedno v tom, že tento čin byl historickým mezníkem.
Dokument je tvrdou obžalobou izraelské politiky, zejména trvající okupace západního břehu a rozšiřování židovských osad na tomto území. Všichni, kdo ve filmu vypovídali, se řadí k sekulárním Izraelcům a netají se nechutí k náboženským radikálům, jimž se izraelské vlády nepřestávají podbízet.
Kritizují jednu vládu po druhé za to, že odmítly strategii stažení ze západního břehu Jordánu a daly přednost utlačovatelské politice. "Vojenskými prostředky míru nedosáhnete," říká ve filmu Ami Ajalon, který kdysi působil ve speciální jednotce námořnictva a Šin Betu velel v letech 1996 až 2000. Je to typický Izraelec, odchovaný ideologií kolektivních kibuců. Tvrdý lidský druh, odvážnější než celé komando SEAL. Jeho sekulární srdce vsadilo na moudrost a odvahu izraelských vůdců. Když hovoří, zabírá kamera zeď kolem sídla předsedy vlády s fotografiemi jednotlivých premiérů.
Ajalon vzpomíná, že když se dostal dostatečně vysoko, měl právo vstoupit dovnitř. "Byl jsem ve druhém patře a na konci chodby nebyly žádné dveře. Za těmito chybějícími dveřmi na mne nikdo nepomyslel. A vy si uvědomíte to prázdno, chybějící energii a sklon nechat věcem volný průběh," říká.
Tato poznámka má zčásti snový obsah, ale část je reálná - právě ona chybějící aktivita a odmítání přiznat si, že čas pracuje pro Palestince, ne pro Izraelce. Že svět na to vše pohlíží s rostoucí nevolí. Izraelské snahy drtí historické okolnosti - příliš mnoho Arabů a málo Židů, příliš velký strach a žádná naděje. Pro ty, kteří Izrael milují, bude sedmadevadesátiminutový snímek The Gatekeepers neradostnou podívanou.
A přesto - existuje jiná země, v níž by bývalí velitelé její bezpečnosti dokázali říci něco podobného? Je jiná země na světě, jejíž tvrdí muži citují filozofy, přiznají strach a doznají se i k zabíjení lidí, kteří nepatří k bojovníkům? Hledí do chladného oka kamery, vyznávají se z postranních myšlenek a obviňují své nadřízené ze slabosti a nečinnosti?
Kdo nezná ostatní nominované dokumenty, může se stěží vyjádřit k tomu, zda si The Gatekeepers Oscara zaslouží. Komu ale určitě náleží, to jsou Izraelci. Měli by ho dostat za to, že dokázali něco podobného natočit.
